Dívka ve vlaku je dívka ve vleku své vlastní vymaštěnosti
Neskutečně očekávaný film podle neskutečně populární knihy Dívka ve vlaku dojíždí na neskutečnou jankovitost svých ústředních protagonistek.
Je to divná scéna. Vlak zvolna projíždí kolem luxusního baráčku, v němž si to při plném světle rozdávají dva krásní mladí lidé rovnou u obrovského okna. Jsou-li to nymfomaniakální exhibicionisté, kteří ze sebe rvou šaty podle jízdního řádu, musí být děním v projíždějícím vlaku značně zklamaní; místo toho, aby byli jeho pasažéři narvaní na oknech vlaku jako ti lidé v epizodě ze Simpsonů (kteří nasedli do vlaku, kterému někdo zapomněl vystavět zastávky) a snapchatovali záběry souložícího páru jako o život, si sexuchtivého páru všímá jen jedna osamělá alkoholička, která cumlá vodku brčkem a má evidentně nakoupeno tolik, že je vidí osmkrát.
Podobně divných scén najdete ve filmu Dívka ve vlaku víc než příchutí ve vodkách v nejbližší nádražní hospodě. Snímek podle stejnojmenného superbestselleru spisovatelky Pauly Hawkinsové (který ji vystřelil do první desítky nejmovitějších spisovatelů na světě) bohužel neopakuje zázrak, který předvedla fascinující filmová adaptace Zmizelé Gillian Flynnové, ale naopak jen z knihy vyvařuje to nejhorší jako v případě filmových verzí Padesáti odstínů šedi nebo Šifry mistra Leonarda. Přitom je alespoň ze začátku snímku evidentní, že původní nápad vůbec není špatný – jedná se o detektivku, v jejímž centru stojí hned trojice nedůvěryhodných vypravěček, z nichž ta nejústřednější chlastá ještě strašlivěji než bývalý policista Karel „Niki Lauda“ Kadlec, který nedávno na pražských Vinohradech vyboural úplně našrot devětadvacet aut.
Detektivka s ústředním vyšetřovatelem, který je celou dobu tak trochu mimo realitu, může být geniální – viz Big Lebowski (detektiv: zhulenec s občasnými flashbacky z LSD) nebo knižní série o Jacku Taylorovi spisovatele Kena Bruena (detektiv: takový notor, že ho v polovině knížky odvezou do léčebny a on pak pátrá, co se to vlastně celou dobu dělo). Je až k vzteku, jak Dívka ve vlaku tuhle premisu vzala, zmuchlala do kuličky a hodila do popelnice jak vypitou flašku od griotky.
Základní problém Dívky ve vlaku spočívá v tom, že všechny tři zmíněné protagonistky příběhu jsou absolutní krávy, kterým prostě nemůžete přát nic jiného, než aby se v tom hnoji, který jim plných 112 minut filmu prší na hlavu, pěkně vyválely. Jedna chlastá první ligu, protože ji opustil manžel a zbouchl nějakou jinou ženskou; druhá se povaluje v parádním domě, nechá se živit od otce svého dítěte a přestože nemusí dělat vůbec nic, potřebuje chůvu, protože „nestíhá“; a třetí se nechá ojíždět a zneužívat od svého chlápka, který je tak trochu psychopat, ale jí to nevadí. Nebo vadí, nebo co.
Vymaštěnost hrdinek Dívky ve vlaku přitom postupně graduje do výšin, kdy chce divák jedné po druhé zakroutit krkem – a to ještě dřív, než k nějakému tomu zločinu na plátně skutečně dojde. Když se hrdinky přestanou jen tak ploužit přes plátno a řešit své trendy dívčí problémy tím, že se zlívají pod obraz, jsou hnusné na chůvy a navštěvují zcela nekompetentní psychoterapeuty, začínají brát věci do svých rukou. A to není řeč jen o penisech mužských protagonistů snímku, kteří si s nimi v natvrdlosti skutečně nezadají; jeden z nich je kupříkladu v pozici, v níž si nemůže dovolit prozradit svou náklonnost k jisté dámě – načež ho nenapadne nic moudřejšího, než se s ní muchlat na balkóně přímo naproti frekventované železniční dráze (v knize tudy svištěly vlaky do Londýna, ve filmu je to New York; pasažéři jsou však ke žhavému sexu v okně přezíraví v obou instancích).
Za všechno, co se v příběhu stane, si ty holky můžou samy; přitom na ně film pohlíží mnohdy jako na oběti, s čímž je vcelku obtížné soucítit ve chvíli, kdy například nemohou vysvětlit detektivní záhadu jen a pouze proto, že mají zrovna okno. Film dokonce zachází tak daleko, že ústřední pointu prozradí během jakéhosi flashbacku, který se zdánlivě vybaví postavě, která u probíhajících událostí přitom vůbec nebyla. Možná má u toho člověk také chlastat, jinak už fakt nevím, jak si to užít.
Tohle všechno zamrzí o to víc, že Emily Bluntová je v hlavní roli tradičně špičková a hudbu, která po celou dobu podivně bublá pod vysokopromilovými vlnami příběhu, měl pod taktovkou Danny Elfman. Přesto by se dala Dívka ve vlaku zachránit asi už jen tím, že by k ní přibyl studiový smích.
Hodnocení: 40 %
Premiéra: 6. 10. 2016
