Fantastická zvířata a kde je najít: Příjemný lék na absťák po Harrym Potterovi
Za týden bude Zvířat všude plno – k těm „potterovským“ totiž přibudou ještě Noční od samozvaného filmového mága Toma Forda. Připomínám to proto, že kdybyste si ze Zvířat v kinech vybírali později, jednoznačně bych vás poslala na fordovská. Jsou sice méně roztomilá, ale doopravdy fantastická. Ta Yatesova od J. K. Rowlingové sice fantasticky vypadají (už úplně vidím, jak mrkají v supermarketech z regálů a děti hystericky křičí: Mami, kup mi Polovida!), ale jinak mají k fantastickým daleko. Alespoň v přeneseném smyslu slova.
Ti, které po skončení Pottera stále ještě neopustil absťák, nejspíš u „prequelu“ k jeho dobrodružstvím pookřejí. Má starou dobrou pohádkovou atmosféru, postav a kreatur v něm existuje tolik, že se na orientaci v jejich jménech vyplatí vzít tužku a blok.
Rowlingová navíc zařadila odkazy a spojující prvky s potterovskou ságou, snad aby fanouškovská obec zažila ten správný spiklenecký pocit společného „víme“. Děj sice přenesla z Británie do New Yorku (jehož pečlivě rekonstruovaná starosvětská krása mimochodem patří jednoznačně k devízám), a tak se kouzlí nad mrakodrapy či v nekonečné spleti linek metra. Principy ovšem zůstávají stejné, neboli hůlka, zaklínadlo a jsme tam, kde jsme to léta znali – což jedni budou považovat za bonus a druzí za minus – a jen těžko rozsoudíte, kdo má pravdu.
Zůstaňme tedy u hodnocení Zvířat jako filmu samotného. Herecké výkony? Příjemné. Eddie Redmayne asi ani neumí hrát špatně, i když zde předvádí polohu, již vídáme snad až příliš často. „Zloun“ Colin Farrell je adekvátně démonický a potřebnou lehkost vnáší do přehlídky kouzel vděčné gagy Dana Foglera (pro mě osobně krále newyorských Bradavic). Skutečným hlavním hrdinou Fantastických zvířat jsou však triky a všeliká filmová kouzla – sice se tu jimi až plýtvá, ale úroveň, které dosahují, ohromí i jejich zapřisáhlé odpůrce.
Co naopak kazí dojem, je nasnadě: zaprvé scénář, jenž zahlcuje jmény i zápletkami (úlitba franšíze, vím, ale to neomlouvá), často ignoruje logiku a tak jako tolik dnešních velkofilmů přespříliš spoléhá na akci. Zadruhé hudba, jež nepřichází s žádným nosným motivem a duní neustále – na úkor filmu samozřejmě.
Tipem týdne se tak „nový Potter“ stává spíše z nouze – a z úcty k řemeslu trikařů, které musel stát stovky probděných nocí a zabitých dní. A taky trochu kvůli Johnnymu Deppovi: na konci se zjeví jako příslib lepších, nerecyklujících zítřků.
65 %
Další premiéry
Hologram pro krále
Když se sejde Tom před kamerou s Tomem za kamerou, nemůže to být nuda, říkáte si. Než Tykwer s Hanksem natočili Atlas mraků, dalo se tím utěšovat. Po jejich druhé spolupráci, žánrově rozplizlému Hologramu pro krále, však existuje téměř jistota, že nuda bude. A velká není jenom díky druhému z nich.
Téma samotné má přitom potenciál bavit: Američan, v tomto případě obchodník, ztracený v civilizaci, jež se té jeho v ničem nepodobá, toť vzorec s velkou šancí na divácký vděk. Jenže to by s ním musel zacházet někdo, koho neuráží humor a kdo nemá snahu sdělovat jen velké emoce a myšenky.
Tykwer (kde zůstala jeho „Lolí“ lehkost?!) naneštěstí tuhle úchylku má, a tak se rozpačitě plácá mezi žánrem milostné romance, hořké komedie o krizi středního věku a sociálně-kulturního komentáře. Ve všech směrech přitom dojde pouze na půl cesty, a tak se musíme smířit s „objevem“, že láska boří etnické bariéry a kvete v každém věku a že svět zachrání jedině multikulturní tolerance. Což je jistě bohulibé, ale co s tím my (a Tom Hanks).
60 %
Bratříček Karel
Nejnovější dokument o Karlu Krylovi natočila Krystyna Krauze, jeho dávná kamarádka a dlužnice (jak sama v osobně laděném snímku zmíní, Kryl ji půjčil peníze na dokončení semestru). V osobním a sympaticky polsky odlehčeném tónu se nese celý její příspěvek do Krylovy encyklopedie, a jestli je něčím cenný a jiný, pak právě přístupem: neheroizuje, ale ani nedehonestuje. Drží si odstup od českých vnitropolitických půtek, jež Krylovo jméno často zneužily, ale zároveň mu nestaví nedotknutelný pomník.
Především mladší generace potom ocení, jak dění v Krylově soukromém životě zasazuje do kontextu celoevropského vývoje: nechybí zmínka o polské stopě v podobě nahrávky Kryla vystupujícího pro stávkující FAMU či málo známý fakt, že úplně první snímek o Krylovi vznikl právě u severních sousedů. Zpěvákův osud popisuje Krauze od mladických toulek po Sudetech přes rozčarování z vývoje v roce 1968 až po legendární setkání emigrantů s krajany na koncertu v polské Vratislavi krátce před 17. listopadem 1989. Návrat a polistopadová hořkost dostávají jenom malý prostor: díky Bohu, variací na téma, proč zahořkl a rezignoval, už jsme slyšeli dost.
70 %
Americká idyla
V době, kdy už je pomalu víc režírujících než hrajících herců, není překvapením, že si za kameru stoupla i hvězda tak přemýšlivá jako Ewan McGregor. A protože mluvíme o McGregorovi, osobnosti renesanční natolik, že se mu říká britský DiCaprio, je nasnadě, že se nespokojil s malým cílem. Pro svůj režijní debut si totiž vybral adaptaci románu Philipa Rotha – a už to taky schytává ze všech stran, protože Rotha „přece nejde adaptovat správně“.
Upřímně – Americká idyla je průměrný film. Sympaticky upřímný (jak už to u debutů bývá) a s hereckými výkony vysoko nad standardem (aby ne, když McGregor vedl zpoza kamery sám sebe). Nicméně téma o rodičích, kteří by rádi pochopili svoje děti, zvlášť ty, z nichž se stanou teroristé, patří k těm, kolem nichž se musí našlapovat po špičkách, jinak hrozí skončit u zobecňujících tezí. Novopečenému filmaři se daří vykreslit dobu, šedesátá léta plná nadějí a následného rozčarování. Daří se mu i vdechnout život postavě otce, jenž zpočátku žije pohádkově idylicky – než na dceru přijde období vzdoru, což lze ještě jakž takž ustát normálně, ale ne v době, kdy Státy válčí s Vietnamem a mladí nerozumějí starým. A do třetice zvládá emocionálně silné okamžiky: tam, kde doopravdy o něco jde, věříme. Zbytek ovšem spěje k rodinnému melodramatu asi stejně nevyhnutelně, jako spěl McGregorův guru Danny Boyle k pokračování jejich kultovního Trainspottingu. Že se blíží premiéra, mimochodem připomíná čerstvě zveřejněný trailer T2. A to už bude jiné kafe!
65 %
