Karel Kryl očima Poláků. Dokument Bratříček Karel měl premiéru 17. listopadu
Osmdesátiminutový film Bratříček Karel o našem nejznámějším písničkáři měl slavnostní premiéru na státní svátek, 17. listopadu. Natočila ho polská, ale v Česku žijící dokumentaristka KRYSTYNA KRAUZE. V rozhovoru, který vyjde ve čtvrtek 24. listopadu v Reflexu, vypráví tato absolventka pražských DAMU a FAMU o tom, jak jí Karel Kryl „tatínkoval“, proč bylo natáčení kalvárie a zda se zpěvák, po Listopadu zahořklý, zlostný a velmi kritický k novým pořádkům, skutečně uvztekal k smrti.
Snímek vznikl v česko-polské koprodukci; kromě českých známých a příbuzných Karla Kryla (Jan Kryl, Miroslav Kovařík, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Jiří Černý, Karel Jadrný, Friedrich „Božolé“ Taussig…) vyprávějí o svých setkáních se zpěvákem také Poláci Agnieszka Holland, Andrzej Zajączkowski, písničkářka Tosia Krzysztoń a další. Kromě písniček v češtině i polštině – Anděla, Jeřabin, Rakoviny, Veličenstva kata, Pasážové revolty atd. – uslyší divák promlouvat Karla Kryla z dosud nezveřejněných nahrávek z Rádia Svobodná Evropa a z amatérských záznamů.
Paní režisérko, proč byl Karel Kryl – nebo ostatně i Jaromír Nohavica – v Polsku tak populární, když jste měli Jacka Kaczmarského? Protože oba tihle Češi mluvili plynně polsky?
Zmínění bardové jsou prostě první liga, bez ohledu na státní hranice; oni Poláci milovali i Okudžavu a Vysockého. Polsko bylo, jak se v našem dokumentu říká, nejveselejším barákem v celém tom socialistickém koncentračním táboře – měli jsme největší svobodu slova, chránila nás církev… I díky tomu se Krylovy písně ocitly na velmi rozšířené nahrávce z podzimu 1969 s názvem Marzec 1968 – Sierpieň 1968, kterou na pražské FAMU pořídil dokumentarista Andrzej Zajączkowski, a Agnieszka Holland pásek propašovala do Polska. Do repertoáru je tehdy převzala zásadní polská nezávislá skupina Salon Niezależnych nebo Tosia Krzysztoń, takže jsme Kryla všichni znali. Zpívala si ho celá druhá kultura, nebo jak byste řekli vy, celý underground.
Prý jste o Krylovi původně chtěla točit hraný film.
Ano, podle divadelní hry Maryny Miklaszewské, Krylovy překladatelky, která své drama napsala rok po jeho smrti. Karla měl hrát polský zpěvák Adam Nowak z kapely Raz, Dva, Trzy, ačkoli je o hlavu větší, než býval Karel. Uslyšela jsem ho zpívat Jeřabiny a byl bezvadnej. Ale sešlo z toho; kvůli autorským právům i proto, že v české dokumentaristice nemá hraný dokument tradici.
Natočila jste portrét rabína Sidona nebo televizní dokument Náš Vašek – O moci bezmocných. Je přínosné, když nám, Čechům, spolu s Mariuszem Szczygiełem pomáháte pochopit naši podstatu.
Je nás dokonce víc: například polský historik Mariusz Surosz napsal knihu esejů Pepíci o zásadních postavách československé historie a Palachův příběh natočila ve svém Hořícím keři Agnieszka Holland… V Polsku je o českou kulturu velký zájem, my vás máme strašně rádi. Já sama už v Česku žiju pěkných pár let, chodím tu na manifestace a ráda bych měla právo u vás volit. Agnieszka Holland mi jednou řekla, že by podle ní měl člověk žít tam, kde studoval, a má tam kamarády. Moji někdejší přátelé v Polsku povětšinou udělali velké politické kariéry a sedí na ministerstvech po Varšavě nebo někde v zahraničí. Když se vrátím domů do Gdaňska, tak je prostě neseženu. My Poláci žijeme hrozně rychle a intenzivně, honba za konzumem je u nás patrnější než tady, ale žijeme ve velkých rodinách, to vy ne. Když organizujeme oslavy Štědrého večera, bývá nás tolik, že se nevejdeme do jednoho bytu – musíme pro těch minimálně patnáct lidí, co považujeme za svou rodinu, pronajímat například horské chaty. A vy jste schopni trávit Vánoce sami! A nejen v tom vydáte na dokumentaristicko-sociologickou sondu. Už se na vás chystám.
