Sudety: Galerie lidí z okraje Česka, mnohdy z okraje společnosti
„Vůbec jsem netušil, že to fotografování bývalých Sudet, které jsem začal v roce 1990 pro právě založený časopis Reflex, mi přiroste k srdci, bude trvat léta a možná nikdy neskončí…“ říká fotograf Jaroslav Kučera a právě část z cyklu Sudety představí na výstavě v novém Czech Photo Centre v pražských Stodůlkách. Je to galerie lidí, kteří žijí na okraji republiky, mnohdy na okraji společnosti, někdy spíš galerka. Kučera má ovšem pro jejich životy, trápení i radosti pochopení a oni pro něj. Jinak by ho těžko nechali přistoupit tak blízko.
Estetika vybydleného kraje, vybydlených životů je blízká třeba i Pustině, která právě teď boduje v televizi anebo temným písním Kittchenovým...
Výstava je otevřena od 6. prosince a jistě patří k tomu nejlepšímu, co můžete na konci roku vidět. K tomu podotýká významná teoretička fotografie Daniela Mrázková: „Troufám si tvrdit, že Jaroslav Kučera je nejvýraznější osobností současné české fotografie života. Osobností zcela mimořádnou, nadanou jak analytickou schopností špičkového dokumentaristy systematicky a dlouhodobě sledujícího svoje téma, tak pohotovostí výjimečně bystrého reportéra reagujícího na aktuální jev či událost.“
Jsme-li už jednou v těch (milovaných) Sudetech, jenom o kousíček dál v trošku civilizovanější částí Ústí nad Labem, na Střekově v Činoherním studiu uvedli minulý týden další letošní premiéru. Hru Bernarda Marie Koltèse Boj černocha se psy. Ačkoli se děj hry odehrává v Africe, postavy, se kterými se tu setkáme, jsou stejně vykořenění lůzři, jako ti z fotek Jaroslava Kučery.
Hra má podtitul: o životě, o lásce a o whisky, ale mohl by ten výčet pokračovat, protože je to i o nenávisti, o ztrátě ideálů a o marnosti.
Na prakticky holé scéně, které dominuje baterie reflektorů jako africké slunce se odehraje příběh čtyř zoufalých lid, kteří hledají své místo v životě a někdy holý život jenom brání.
Jak je ovšem v Činoheráku zvykem, dobře sehraný soubor v zoufalých situacích nachází také humor pochopitelně poněkud černý), který celou inscenaci odlehčuje.
Pohříchu se vtípky na premiéře dařily o něco lépe, než budování temné atmosféry.
Tři hvězdičky z pěti.
Ať se ale trochu hneme do světa. V Londýně bylo nedávno ve čtvrti Kensington otevřeno Muzeum designu, které šéfuje Deyan Sudjic (o jeho skvělé knížce B jako Bauhaus jsme psali tady.
Bohužel jsme se do britské metropole ještě nedostal a tak jejich aktivity sleduji pouze na twitteru a tam už se objevila první česká stopa! Ekologický plakát!
No, není to hezké?
