Krása mnou pohrdá: Šest neutěšených příběhů jihokorejské prozaičky
Po loni vydaném románu Někde zvoní telefon od Sin Kjongsuk představuje Argo tuzemským čtenářům další současnou jihokorejskou spisovatelku. Autorkou povídkového souboru Krása mnou pohrdáz roku 2007, přeloženého do češtiny Petrou Ben-Ari, je uznávaná prozaička Un Huikjong (*1959), která v šesti příbězích ohledává neuralgická místa moderní společnosti.
Hrdinové mozaikovitě komponovaných povídek své veskrze osamělé životy zasvěcují nejrůznějším chimérám či absurditám, počínaje snem o vlastní výjimečnosti a výzkumem odlehčení těla konče. Nelze se pak divit, že mnozí z nich některé životní epizody raději vytěsnili – náhlé oživování zasutých vzpomínek se stává jedním z leitmotivů celé knihy.
Ačkoliv přítomné prózy nepostrádají zajímavé náměty, jen několik z nich lze označit za vskutku čtivé. K takovým patří titulní povídka Krása mnou pohrdá nebo próza Počasí a život, jejichž protagonisté vzbuzují sympatie odhodláním provést něco zásadního se svým životem či s neochotou vzdát se svých dětských fantazií. Zmiňovaným motivem oživených vzpomínek a poetickým koncem zaujme i Modrá hvězda Jurije Gagarina.
Naproti tomu zbylé kusy, najmě pak úvodní dvojice textů, mohou čtenáře iritovat četnými esejistickými odbočkami a celkovou suchopárností. Úvahami zahlcené dialogy postav a výsledný dojem chladného konstruktu v těchto případech nevyváží ani sebefantastičtější motivy či zápletky.
