Filmové premiéry: Temná síla versus slabý uklízeč
Do kin dorazila Temná síla, pročež se zdá skoro zbytečné psát, že ji ještě něco doprovází. Ostatně premiéry se tento týden uskutečnily jen tři (po podzimní filmové inflaci, kdy běžně startovalo i deset kusů týdně, bohulibá změna). Asi už tedy tušíte, na co se před Vánoci vyplatí jít, takže spíš jenom pro formu: tipy Terezy Spáčilové.
Rogue One: Star Wars
O jedné z nejvyhlíženějších událostí letošního roku zasvěceně píše kolega Martin Bartkovský, tak snad jen dovětek, že Hvězdné války “bez Hvězdných válek” ocení i ti, kdo temnou sílu nikdy bytostně nepotřebovali. Jinými slovy biják, jak má být - velkolepý, neodbytý a dokonce i rozumně dlouhý. (Ale já zůstanu u Anděla Páně).
70%
Propadák týdne
Inkarnace
Jakožto ryzí hororový fanoušek (byť s “vykojeným mozkem”) jsem vděčná za každý náznak žánru, jenž se u nás těší nepochopitelné nepřízni. Inkarnace ovšem patří k filmům, jež svým souputníkům spíše kazí pověst. Napětí nenapíná, rádobyodkazy neodkazují a zklamání přináší i na první pohled slibná dějová premíza (vymítač na vozíku nevymítá, ale “uklízí”). Nebýt Aarona Eckharta, jenž hraje, i když absolutně nemá co, pronudil by se divák až k závěrečným titulkům. Horory by zkrátka neměli točit autoři, již k dosažení efektu potřebují obezličku typu 4D (kdo viděl San Andreas Brad Peytona, režiséra Inkarnace, ví bohužel, o čem mluvím).
30%
Další premiéry
Sladké sny
Pro milovníky komorních prožitků je snímek italského režiséra Marca Bellocchia správnou volbou, byť jej místy zatěžuje délka neúměrná obsahu. Adaptace autobiografie novináře Graminelliho citlivě rozebírá duši muže, jenž ještě jako dítě přijde o matku a nikdo mu to nevysvětlil. Na plasticky vykresleném pozadí zrcadlící dějinný běh tak sledujeme nejen jeho (kariérní) růst, ale především vývoj citů, jejichž škála sahá od nostalgického smutku k vzteku. Chvíli jsme v revolučním Turíně, chvíli v redakcích, chvíli ve válečném Sarajevu, kde Graminelli působil jako zpravodaj. A i když (na rozdíl od hrdiny) velmi záhy pochopíme, co se stalo, cestu od údivu k smíření s ním prožijeme dobrovolně celou.
65%
