Tom Hardy a jeho nový seriál Taboo: Dickensem šmrncnutá gangsterka, dokonalá temnota v osmi dílech
Na to, že televize HBO točí ve své vlastní produkci jedny z nejlepších seriálů současnosti – jako jsou Hra o trůny, True Detective, Westworld – jsme si už zvykli. V posledních letech se ovšem s boomem seriálů nároky publika zvyšují přímo úměrně počtu a kvalitě chrlených novinek… Po dvou epizodách historické minisérie Taboo, zpřístupněných českým novinářům, je nutno říct, že první velká seriálová premiéra HBO tohoto roku (odvysílaná 8. ledna) před zmlsanými a přesycenými hltači seriálů obstojí.
Do ponurého Londýna roku 1814 přijíždí na otcův pohřeb, nečekán a nezván, dobrodruh James Keziah Delaney (hraje ho na Oscara nominovaný Tom Hardy, který spolu se svým tátou Chipsem seriál inicioval a produkoval). Byl všemi včetně své krásné, lehce neurotické nevlastní sestry s obskurním jménem Ziplha (Oona Chaplinová po minirolích ve Hře o trůny a Černém zrcadle konečně dostává větší seriálový part) považován za mrtvého, ale po deseti letech se vrací z Afriky domů do Londýna, aby převzal, co zbylo z otcova přepravního impéria, a pomstil se těm, kdo kdy tátovi hodili klacek pod nohy.
Začne u intrikánů z Britské Východoindické společnosti, kteří mu hodlají zatajit, že jediné dědictví po tátovi, zdánlivě nesmyslný kus kamenité země za oceánem zvaný Nootka, je strategicky významné území, jehož majitel získá celý ostrov Vancouver. Inspirace skutečnými historickými událostmi je zjevná.
Tom Hardy je skvělý herec, především když má ztvárnit špinavé, pokérované, zjizvené hustopsy (jako v Peaky Blinders nebo v Šíleném Maxovi: Zběsilé cestě; přejí se tahle jeho image vůbec někdy?). I zde ho kostyméři a maskéři náležitě upravili a kamera(man) ho miluje, takže v prvních dvou z celkových osmi hodin minisérie zastiňuje i takové herecké matadory, jakým je Jonathan Pryce v roli zákeřného Sira Stuarta Strange, jehož honosné roucho a vznešená slova zjevně skrývají hada.
Dialogy jsou skvělé, i když příběh se zatím malinko vleče. Pokud přežijete náznaky klišé (Delaney vjíždí do města na oslnivě bílém koni jako princ-spasitel – i když je fakt, že velkolepý návrat má své opodstatnění –; a incestní náznaky ve vztahu se sestrou čekáte už od jeho prvního pohledu na ni) a vydržíte se nesmát malinko laciné mystice (hlavní hrdina se v Africe zřejmě leccos naučil: mluví s mrtvými a se svým údajně šíleným otcem možná komunikoval prostřednictvím ohňů zapálených na pobřeží, eh), máte do konce února nedělní večery zadané.
Otázek, tajemství a záhad za sebou tvůrci v čele se scenáristou Stevenem Knightem, který napsal mimo jiné komplet celé Peaky Blinders, nechali po dvou úvodních dílech víc než dost – a to už máme zkušenost s podobně pomalým Mladým papežem, který taky zrovna neplýtval slovy na vysvětlenou.
