Kam se Slovanskou epopejí aneb Kdo se nám to vykadil v Revoluční
Když Alfons Mucha daroval Praze svou gigantickou Slovanskou epopej, zjevně to byl danajský dar — jako když obdržíte štěně psa baskervillského. Zvlášť když si dal malíř podmínku, že metropole musí pro jeho opus magnum najít odpovídající prostor. To se jí nepodařilo.
Až teď! Po téměř sto letech tahanic a nedorozumění to vypadá, že by magistrát mohl konečně dostát svému slovu. Otázka je, jestli z toho máme mít radost.
Nejdřív si radnice vymyslela, že by budova s „epopejí“ mohla stát na Těšnově, v industriálním nehostinném území nikoho, kam se nebojí chodit jenom sprejeři a pravidelní konzumenti heroinu. Nyní přišla dokonce s návrhem konkrétní budovy, kde prý epopej může, ale taky nemusí skončit – vypadá jako zlaté vejce, které někdo vykadil na konci Revoluční třídy. Slované přežili skoro všechno, ale nedá se na to přece spoléhat.
Vedení Prahy snad musí mít umístění zajímavých kulturních stánků na co možná nejodpudivějších místech ve městě v programu. Teď si vymyslelo, že by nová koncertní síň za 2,5 miliardy korun mohla stát na Vltavské. Denně tam přestupuju cestou do práce. Jde o nehostinné místo, jaké si představíte, když vám někdo řekne, že bydlí u magistrály. Nadjezdy, betonové proluky pro nikoho, v oparu smogu se rýsuje budova Dopravního podniku.
Tak tady prý bude nové sídlo České filharmonie. Komorní koncerty tu nečekejte, přeřvala by je projíždějící auta. Obstojí tu pouze ohlušující Richard Wagner.
Do takového sálu budu chodit tuze rád.
