Český úspěch za cizí peníze: jak jsme "reprezentovali"
Jen na základě zpráv v českých médiích by jeden usoudil, že Čechům letos patřilo málem celé Berlinale. Pět filmů tuzemské provenience v programu prestižního festivalu a k tomu slušná řádka hostů, v jejichž žilách koluje aspoň panák české krve - něco takového nezažili v Berlíně už drahně let. Až na to, že realita zas tak horká vlastně nebyla.
Ponechme stranou ne zrovna lichotivé reakce na nejviditelnější (a nejčeštější) z nich, Masaryka od Julia Ševčíka. Ostatně už středeční poloprázdná projekce, naplněná převážně hosty z Čech, napověděla, že jen kolem nás se zeměkoule skutečně netočí, byť se to tak někdy rádo prezentuje.
Zatím nejviditelněji a popravdě i nejkvalitněji nás reprezentuje česko-polsko-německo-švédsko-slovenská (!) koprodukce z dílny Agnieszky Hollandové nazvaná Pokot (Přes kosti mrtvých). Jakkoli si feministicko-ekologický tón originálního zvířecího podobenství s českými herci říká o zařazení do trumpovské kategorie “přeceňovaných” (milostná scéna entomologa Krobota jednou vstoupí do dějin), s prázdnou ze soutěže odejde jen velmi nepravděpodobně. A výkon představitelky hlavní role, Agnieszky Mandatové, dokonce cenu vysloveně zasluhuje.
Tím ovším s vavříny končíme. Dokument Soud: Ruský stát versus Oleg Sencov, jehož se Češi účastní jen minoritně, po filmařské stránce díru do světa neudělal, i když o pozornost se mu na politicky zjitřené půdě Berlinale postaralo alespoň téma a hlavně odvaha ruského autora Askolda Kurova. Piata loď, křehký dětský příběh z Bratislavy měl sice tu čest soutěžit, nicméně “jen” v přehlížené sekci určené dětské tvorbě Generation Kplus. I návrat české vesmírné klasiky, zrestaurované Ikarie XB1, zaznamenala v podstatě jen hrstka žánrových nadšenců (ti zbylí se hnali na telemost s Jamesem Cameronem, který zdobil uvedení “vylepšeného” Terminátora 4).
Výše uvedené neznamená, že se máme stydět. A to navzdory faktu, že zmíněného Masaryka recenzenti odstřelili jako “katastrofu, která nemá šanci za hranicemi Čech”. Jen bychom měli šetřit články o úspěchu či dokonce obrodě české kinematografie, jež hrdě vycházely, když Berlinale do programu přijalo našich pět zástupců. Zástupců, již jsou až na výjimky čeští asi jako “der neue Škoda Kodiaq”.
