Herečka Alena Doláková z Hollywoodu: Když je vám tady smutno
Mluví čtyřmi jazyky, vystudovala JAMU, hrála v Celetné i ve Svěrákových Třech bratrech, už rok žije v Hollywoodu a každý týden o tom, že to v L. A. není nic moc, píše na web Reflexu.
Když je mi smutno, musím si častěji opakovat, že je jedno, kolik lidských nádob na přetvářku jsem tady, v Hollywoodu, potkala. Je jedno, na kolik jsem tu šla castingů. Je jedno, kolik tisíc dolarů si tu vydělala a vydělám. V mém životě se totiž zjevili tihle lidé.
Ráda proto pro vás píšu o zdejších anonymních obludnostech, pikantériích beze jména. Dnes ovšem použiji jména i příjmení. Mí přátelé jsou jedním z mála důvodů, proč se okamžitě nestěhuji zpátky do Evropy. Kdo jsou tady mí nejbližší a proč je mám ráda?
Helena Grace Donald
Holka, co se v devatenácti sama vypravila z Anglie prorazit jako herečka do Los Angeles. Za první rok šla na jeden casting. Nic nevzdala. Začala psát knihu o tom, jak zápasila s bulimií, aby pomohla dívkám, co tím procházejí. Našla vydavatele, editora, grafika. Mezitím si taky našla nového manažera a po dvou letech v USA natočila svůj první film. Teď ji čeká natáčení druhého a první výtisk její knihy zrovna dorazil k ní domů.
A tak mi Helena volá: „Moje kniha přišla! Celá se klepu. Můžu to otevřít u tebe? Chci ten moment sdílet s tebou, Aleno.“ Helena přijede, a jelikož jsme herečky, jsme komicky hysterické a pochopitelně to celé natáčíme. „Děkuji. Jsi přítelkyně, se kterou cítím, že dokážu všechno na světě.“ Nápodobně, Heleno. Gratuluji k vydání.
Paul Messinger
Soused, co trochu kulhá a nehne se od psa Charlieho. Má divadelní společnost Fierce Backbone, což volně přeloženo znamená: „Jsme pyšní, že nejsme bezpáteřní.“ Autoři v této společnosti píší nové hry, herci je pak každé pondělí čtou. To vše v malém zaplivaném divadle v centru Hollywoodu. Vždycky se tam sejde parta lidí, co jako by do Hollywoodu nepatřili. Když je mi smutno, Paul mě vezme na palačinky do tradiční americké restaurace. Když máme volno, sedíme na jeho schodech před domem a povídáme si. Paulovi je šedesát. Umí mě obejmout tak, že se ničeho nebojím.
Bernard Hiller
Můj učitel herectví. Pán před šedesátkou. Věčné dítě. Ten chlap brázdí ulice ve svém cabriu, hudba řve, Bernie nahlas zpívá. Když mi ukradli telefon, do pěti minut přijel před můj byt. Zavezl mě vyřídit si novou simku, daroval mi svůj starý telefon a ještě třikrát mi zavolal, jestli jsem v pohodě. Takový je Bernard.
Adrien Gaeta
Zrzek. Chce být nejslavnější herec na světě. Zatím je to nejlepší kámoš. Na rozdíl od všech hollywoodských kreténů spíš dává, než bere. V mém srdci má sice ne to úplně nejvýjimečnější, ale dost výjimečné postavení. Můžete mu už někdo konečně nabídnout tu vysněnou roli, prosím vás?
Konstantin à la Costa Ronin
Ano, to je jeho americké jméno. Seriálový herec. Ruský drsoň, co hraje agenta KGB. „Když budeš cokoliv potřebovat, zavolej, přiletím z New Yorku a vyřešíme to.“ K tomu není co dodávat.
