Román Svatý rváč o upáleném Jeronýmu Pražském se vrací k husitství a náboženským disputacím
Zkušená a úspěšná prozaička a scenáristka Milena Štráfeldová (*1956) si po svých románech Guláš pro Masaryka (2014) a Trestankyně, příběh Růženy Vackové (2016) zvolila další historické téma. Nakladatelství Garamond jí právě vydalo román s názvem Svatý rváč.
„Když přišel na popraviště, sám se svlékl z šatu a padnul na kolena, modlil se před kolem, k němuž pak nahý přivázán byl mokrými provazy a řetězem... To pak bylo největší znamení stálosti mysli, že když kat zezadu chtěl zapáliti oheň, aby ho neviděl, on řekl: „Sem přistup a zapal přede mnou. Kdybych se bál ohně tvého, byl bych se sem nedostal.“
O Jeronýmu Pražském, hlavním hrdinovi románu, českém učenci a mistru čtyř univerzit, činném zejména na počátku 15. století, lze najít poměrně málo věrohodných pramenů. Autorka vykreslila jeho život na bezmála čtyřech stech stran. Tento heroický fabulační výkon je třeba ocenit, popularizace historie je v každém případě záslužná a období před kostnickým koncilem, upálení Jana Husa a následně i jeho přítele Jeronýma Pražského, je dodnes živé téma.
Možná že právě Jeroným Pražský byl hlavním zprostředkovatelem reformátorského učení Jana Viklefa – při svém pobytu v Oxfordu opsal téměř celé jeho dílo, jehož kritické postuláty fascinovaly intelektuály tehdejší doby, zejména spor o remanenci (učení o neměnnosti podstaty chleba a vína při posvěcování), ale i další články jeho druhého traktátu De civili dominio, kde Viklef napsal, že „...člověk žijící v hříchu nemůže nic užívat spravedlivě, a tedy nemá právo na majetek“, a také že „...pouze člověk, který je ve stavu milosti, je oprávněný k vykonávání vlády v církvi i ve státě“. Takové i jiné proklamace čeřily atmosféru v době stoleté války, dvojpapežství a mocenského úsilí Zikmunda a jeho bratra Václava IV.
Autorka prokládá příběh fiktivními vstupy v podobě rozhovorů s odborníky na středověk, dává nahlédnout, co se jí při psaní textu honilo hlavou, i jaký dialog vedla nejspíš se samotným Jeronýmem, aby mohla celou historickou látku vůbec nějak uchopit. Spíš než o román jde o reportáž o vzniku historického románu – tato forma možná zklame čtenáře, kteří se rádi nechávají strhnout barvitým dějem.
Vypravěčská virtuozita autorky přesto umí strhnout čtenáře, vykresluje z mnoha úhlů složitost doby, která předcházela kostnickým tragédiím, aniž by opomněla vydání Dekretu kutnohorského a další stěžejní události počátku 15. století. Věřme, že chystané televizní zpracování podle autorčina scénáře (natáčet se začne na podzim 2017) nechá vyniknout úsilí reformátorů o nápravu církve, jejich mimořádné vzdělanosti i hrdinskému postoji při krutém odsudku ze strany mocných tehdejší doby. V hlavních rolích uvidíme Ondřeje Vetchého, Petra Kostku a Jiřího Štěpničku.
