Osud jménem Ležáky: Nacisty vyhlazená vesnice se konečně dočkala velkolepé pocty
V odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, jehož následkům katan českého národa 4. června 1942 podlehl, Němci 10. června téhož roku vyhladili obec Lidice a čtrnáct dní nato i Ležáky. Jejich vypálení provázela smrt 54 lidí (22 mužů, 21 žen a 11 dětí). Po skončení druhé světové války se v rozbombardovaném Německu podařilo nalézt pouze dvě místní děti.
Sourozenci Jarmila a Štěpán Doležalovi, autoři výpravné a reprezentativní publikace Osud jménem Ležáky, kteří se ujali rovněž jejího grafického návrhu, byli pro sestavení tak náročného díla doslova povoláni, a to zejména morálně. Jsou to totiž děti Jarmily Šťulíkové, provdané Doležalové, jež se spolu se sestrou Marií jako jediné dvě dívenky pocházející z této nešťastné obce po válce vrátily domů. Štěstí jim ušetřilo život, neboť byly vybrány k poněmčení. Kniha byla v roce 2017 nominována na cenu Magnesia Litera.
Předkládaná kniha, již loni vydalo Nakladatelství RONADO ve Včelákově nákladem pouhých tisíc výtisků, je výsledkem deseti let obětavé práce sourozenecké dvojice, jejího bádání v archívech, vyhledávání pamětníků a příbuzných ležáckých obětí, pátrání po fotografiích, jakož i německých záznamech o jejich úmrtí. Díky nim před námi vyvstávají jasné kontury 75 osob z Ležáků a okolí nebo lidí spjatých s odbojovou činností paraskupiny Silver A.
Čtyřsetosmdesátičtyřstránkovou publikaci velkého formátu tvoří celkem pět kapitol: Ležáky a jejich obyvatelé, Cesta ležáckých a dalších protektorátních dětí do okupovaného Polska, Portréty, Popravy v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 a Databáze osob popravených v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 (tato poslední kapitola přináší databázi 194 obětí exekucí včetně vyobrazení, je-li snímek k dispozici, stručných údajů o jednotlivých osobách, údajů z popravčích protokolů a jejich překladu z němčiny do češtiny, datum a místo narození podle matrik, data zatčení, popravy, pořadí v popravčích protokolech atd.).
Je nade vši pochybnost, že pouhý entuziasmus autorské dvojice by na sepsání tak náročné práce nestačil. Vyšla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti, finanční podpory Pardubického kraje, jehož hejtman ji opatřil předmluvou, a za přispění mnoha jednotlivců a institucí. Pouhé poděkování jim zabírá tři strany.
Všichni, kdo se na tomto mimořádně zdařilém a pro zachování historické paměti jako sůl potřebném titulu ať už finančně, či „jen“ odborně, nebo radou a vzpomínkami podíleli, si zaslouží uznání a poděkování. V dnešní, zkomercializované době to představuje ojedinělý počin a milovníci faktografického materiálu si přijdou na své, a to zvláště proto, že letos si připomínáme již 75. výročí oněch tragických událostí.
