Ztopořené surreálno: Parádní erotický komiks
Nevýhoda téhle knihy je, že si v ní nepočtete v autobuse. Nejen kvůli většímu rozměru, ale hlavně proto, že téměř za jakoukoliv stránku by vás strážci starosvětské morálky nechali vláčet za nárazníkem.
Nejslavnější francouzský komiksový výtvarník Moebius a excentrický vypravěč Alejandro Jodorowsky spolu nespolupracují zdaleka poprvé, mají na kontě třeba spletitý sci-fi příběh Incal. Mystickému vizionářství Jodorowského dobře svědčí Moebiův cit pro postižení těžko vyslovitelného.
Starší erotický „komiks“ Andělské drápky, právě vycházející česky (v Argu, v překladu Richarda Podaného), je ale přece jen trochu jiné kafe. Komiks dáváme do uvozovek, jde spíše o sled precizně vykreslených obrazů s krátkým textem než o stránky dělené do políček. Je to, přiznejme si, takové intelektuální porno. Poměrně explicitní sexuální scény zahalené vznešenými významy a básnivým odérem.
Na první úrovni vnímání sledujeme mladou ženu procházející sérií surreálných erotických situací, často spojených s kontrolou a násilím. Kreslíř nic nezakrývá, veškeré orgány a sliznice jsou vypodobeny v celé jejich – ehm – nahotě. Na druhé rovině se jedná o freudovský příběh počínající smrtí otce a erotickými výzvami vůči vlastní dceři a matce. Jazyk je ovšem básnivý, snadno vyklouzne z otvoru významu, do kterého jej chceme nacpat:
„Abych se stala skutečnou
ženou, musela jsem se
od základu zbavit sebemenší
částečky vůle toho muže,
který býval ve mně. Konečně
jej přimět, aby mi nabídl svůj
život. Na jeho zahalených
portrétech postupně mizela
ta drobná ženská ňadra,
která mu nabídla smrt,
a zmírající larvy posmrtné
ejakulace zároveň narážely
do stěn v pátrání po východu,
který tam nebyl. Uslyšela
jsem, jak mi kdosi říká:
,Když ztratíme naději, zmizí
i strach…ʻ“
Dost to připomíná erotické snění surrealistů z 20. let.
Na ještě nižší úrovni, o kterou zřejmě šlo Jodorowskému především, sledujeme, jak se žena postupně zbavuje jednotlivých nánosů „role ženy“ i okovů vlastní minulosti, osvobozuje se ode všeho včetně společensky sdílené morálky. Až se nakonec osvobodí i od samotného lidství. Což by mohlo být chápáno jako vztyčený varovný prst: Dobře se rozmyslete, jak hluboko v touze po osvobození chcete zajet.
