Luděk Kopřiva exceloval jako farář Otík v Slunce, seno... V životě však byl žárlivec a sukničkář
V české filmové historii je jen několik málo herců, kterým jejich role přirostla k tělu tak, že už se jí nemohli „zbavit“ ani v civilním životě. Jedním z takových herců byl i Luděk Kopřiva, který se zapsal do širokého diváckého povědomí jako farář Otík v Troškově bláznivé letní trilogii „Slunce, seno,...“ Jen krátce poté, co se začaly bláznivé komedie z jihočeských Hoštic šířit po Československu, lidé Kopřivovi už neřekli jinak než „Velebnosti“. Tento nezapomenutelný komediální herec se narodil – ale s křestním jménem Ludvík - před 93 lety, 19. června 1924.
Režisér Zdeněk Troška v souvislosti s Luďkem Kopřivou dával s odstupem času k dobru několik historek, ze kterých bylo patrné, že mnozí lidé si skutečně mysleli, že je farářem i v civilu. „Při natáčení šel o přestávce do auta a odchytili ho lidé, kteří šli ke křtu. Jedna z babiček říká: ‚Pokřtil byste Vojtíška‘? a Kopřiva odpověděl: ‚Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platné,“ zavzpomínal před časem režisér Zdeněk Troška. Své si s ním užili i policisté. Prý když například jednou v Plzni vjel do protisměru, prošlo mu to bez pokuty. Policista mu údajně řekl: „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!“
Luděk Kopřiva ve svém civilním životě ale rozhodně střídmě nežil. Přestože byl ženatý, užíval si přízně celého zástupu milenek a byl velmi žárlivý. A prý také velmi rád utrácel za rozličné požitky.
Vždy si ale dával pozor, aby svými zálety nezpůsobil manželce bolest. Na to ji příliš miloval. Poprvé se oženil se svou velkou láskou Olgou, která pracovala jako redaktorka vysílání vážné hudby v rozhlase. Kopřiva ji prý zbožňoval, choval se k ní jako pravý gentleman a žárlil jako Othello. V jejich manželství však časem narůstalo obrovské trauma – nemohli totiž mít děti. Zůstali však spolu, a když Olga zemřela na rakovinu, znamenalo to pro něj obrovskou tragédii. Podruhé se oženil až v pozdním věku. Přesto i ve svých 73 letech ke své druhé ženě zahořel láskou „jako mladý student“ a udělal by pro ni první poslední.
I když působil mnoho let v divadlech v Ostravě, Plzni a pak i Praze, do povědomí diváků Luděk Kopřiva vešel především svými filmovými rolemi. Vedle již zmiňované role faráře Otíka to byl především ulítlý choreograf Hugo z Kleinova snímku „Jak svět přichází o básníky“, jako bojovník proti upírům ve filmu „Svatba upírů“ či jihoamerický diplomat v taškařici „Což takhle dát si špenát“. Epizodní role si střihl i v seriálech Arabela, Křeček v noční košili, Bambinot, Létající Čestmír či jako lázeňský dirigent v propagandistickém seriálu 30 případů majora Zemana.
Od devadesátých let se na veřejnosti objevoval již jen. Ke konci života jej těžce zasáhla Parkinsonova choroba. V posledních měsících jeho života už to šlo s jeho energií a elánem rychle z kopce. Na poslední chvíli se také rozhodl změnit závěť, nepřál si veřejný pohřeb, ale jen rozloučení v úzkém rodinném kruhu. Své nemoci podlehl 2. října 2004 v Praze.
