Herečka Alena Doláková: Jdi domů, medituj, ignoruj, že existuje lidské pokolení
Prý existují krásná životní období a životní období užitečná. Já si zpětně uvědomuji, že jsem v USA prožívala to druhé. Kalifornie je na sociálních sítích a ve filmech ráj na zemi. V klipu Lany Del Rey to vypadá, jako že neexistuje nic krásnějšího než být lehce narušená ukňouraná umělkyně a nechat se sbalit od nějakého „daddy“, přičemž v klipu je to starej motorkář nebo potetovaný depresívní hoch. V reálu chcete spolehlivého Pepu, kterej vás nemlátí a nechlastá, jak říkala vždycky babička. No jo…
Je taky fascinující sledovat zazobané životy celebrit. Procházejí se v brýlích a kšiltovkách po ulici vytvářejíce s patnáctičlenným týmem a desítkami let o hladu dojem, že jsou něco víc než my, takže bychom se měli cítit nedostatečně.
Jenže když jsem všechny ty zahraniční, ale i české přistěhovalecké životy v ElEj prozkoumala zblízka, narazila jsem na příběhy a překážky, jež si tu těžko dokážete představit.
„No jo, on si žije ve vile v L.A.,“ remcají kamarádi nad ultraúspěšným Čechem. A zatímco by se téměř už dávno vykašlal na tu únavnou absurdní mašinérii, on pořád maká na předních pozicích a obětuje tomu nemálo.
„No jo, ty nevíš, co je skutečnej život, ty sis teď žila v Americe,“ slyším od někoho, kdo si zase říká má kamarádka. Kdo, sakra, vymyslel tenhle idiotský výraz, když jde většinou o lidi, co si myslí, že vás znají líp než vy sami sebe, a tak vám radši celý život opakují, ať s nimi chlastáte a stěžujete si, protože pak na tu mizérii nebudou sami?
No jo: „Nesuď ničí život, dokud jsi neušel míli v jeho botách!“ opakuji si teď víc než kdy předtím.
Jednou se do L.A. vrátím. Na dovolenou, za přáteli, na pracovní návštěvu. Pro teď ovšem s úlevou děkuji, že jsem přežila tohle užitečné období. Posílilo mě to. Zocelilo. Taky jsem asi mnohem tvrdší, než jsem bývala. Hodná holka z Brna je nenávratně pryč. „Co po mně chce?“ ptám se automaticky, když se s někým seznámím. Následně naběhne myšlenka: „Jak by mi mohl(a) ublížit?“, následuje myšlenka: ““di domů, medituj, ignoruj, že existuje lidské pokolení.“
Je to ale čím dál lepší. Točím, hraju, píšu a občas chodím i na ty prapříšerné akce, kde lidi uctívají stáčení piva a zabíjení prasat, přičemž u toho pociťují takzvanou pohodu. Takové flákání je mi sice odporné, ale smiřuji se zpátky s návyky zdejšího kmene. Ovšem hlavně jsem po všech těch peripetiích plná zážitků a píšu je do knihy a taky nějaký ten scénář. Léčím se tím. A ještě tancem, co jsem objevila v Hollywoodu. Cvičí to tam všechny celebrity, já to měla za barákem a je to můj zdroj dobré nálady. Tak jsem se rozhodla to provozovat v ČR. Hlavně proto, že bez těch endorfinů už nepřežiju. Přijďte! Více info na mém Instagramu.
No jo. Jsem šťastná, že su zase doma, milí čtenáři! Přeji vám krásné prázdniny, ať už strávené v naší přenádherné zemi, nebo na cestách. Tvořte si krásné životy! A držte se, pokud máte užitečnou fázi. Anebo se pusťte. Leťte, kam vás srdce táhne!
