Cromwell Stone: Mysteriózní modlitba ke gotickému bohu
K dlouhým zimním večerům už tak nějak patří gotické příběhy. Několik z nejslavnějších se ostatně zrodilo za jednoho večera na břehu Ženevského jezera, kde po četbě hrůzostrašných historek vznikla sázka na vytvoření něčeho ještě hrůzostrašnějšího – a zrodil se román Frankenstein a povídka Upír, historicky starší než Stokerův Dracula. Od doby strašidelných gotických románů si k sobě gotika a hrůza rády nacházejí cestu.
V případě komiksů německého, v Belgii usazeného výtvarníka Andrease (celým jménem Andreas Martens) můžeme o gotice psát bez problémů. Jeho trilogie Cromwell Stone, jež nyní vychází česky souborně v nakladatelství Argo, je totiž na pohled gotická každým coulem. Je černobílá, odehrává se v odlehlých starých sídlech či ve větrné pustině a skladba panelů často přechází do úzkých, svislých sloupečků, které však dění na stránce zcela negoticky dynamizují.
Příběh? Jestli máte rádi tvorbu H. P. Lovecrafta či jeho vrstevníků, budete chroptět blahem. Celé se to točí kolem záhadného „klíče“, tajemné zauzlované struktury, kterou ztratil jeden z tvůrců této reality (ve zkratce mu můžeme říkat bůh), jenž před věky ztroskotal na Zemi. Spolu s ním tuto planetu obývají podivné broukovité bytosti a další podivnosti, jež jsou vlastně výhonky onoho vyššího ducha. To vše tvoří mysteriózní pozadí příběhu o odkrývání záhad a následování znamení. Ach, je tu také množství sov, což připomíná, že i fanoušci Davida Lynche by si smlsli.
Příběh nespěchá vpřed, naopak se rád pozastavuje a točí v zádumčivých vírech. Chvílemi dokonce jako by sám autor úplně nevěděl, kudy se má ubírat. Nicméně jakmile jsou jednou záhady vyloženy na stůl, beztak jste netrpěliví, jak to vlastně všechno je. Vše začne tím, že ze skupiny, která se plavila na jedné lodi, začnou jeden po druhém mizet lidé. Loď totiž převážela onen vzácný kosmický klíč a zdá se, že tu je kdosi, kdo po něm pase a komu příliš nezáleží na tom, kolik životů bude kvůli tomu dramaticky zkráceno.
Vyprávění postupně získává vskutku kosmické, nelidské rozměry. Ve třetím dílu se však vrací do docela osobní polohy, když místo strážce klíče Cromwella Stonea zaujme středobod vyprávění mladá žena, která je zřejmě vyvolena dokončit jeho dílo. Je pověřena úkolem, aby dopravila Stoneův deník na určité místo ve Skotsku, aby se celý kruh událostí uzavřel. Po letecké nehodě je adoptována místní rodinou, ale sny a znamení ji nenechají být. Sama otevře obránu kosmickým silám mocnějším než lidská bytost, a jak to dopadne, samozřejmě prozrazovat nebudeme.
Tajuplný, nejednoznačný příběh má své kouzlo, ale co komiksu jasně dominuje, je kresba. Jednotlivé části vznikaly v letech 1984, 1994 a 2004. Andreasův styl se postupně zjemňoval od již tak křehkých linií do naprosto filigránské práce s linkou, kdy dospívá k poměrně věrné napodobenině rytin z 19. století v neuvěřitelně komplexních obrazech. Zdá se, že jistým vzorem mu byl také známý novogotický ilustrátor Aubrey Beardsley, jenž proslul například ilustracemi k Poeovi a Wildeovi.
Andreas má zálibu v prudké změně perspektivy, často nahlíží scénu kolmo z výšky či naopak do gotické vertikály vzhůru. Na jedné stránce neváhá rozsekat situaci do množství drobných panelů, aby na další straně ohromil celostránkovou vizí tak propracovanou a nezvyklou, že se z ní tají dech. Těžko říci, který jiný komiksový kreslíř, snad vyjma Moebia, dokáže předložit tak dechberoucí scény.
Cromwell Stone je komiks, který budete otevírat i po letech.
