Černokněžník Vigo, chalupář Evžen Huml, písař Bouvard nebo žák večerní školy Kroupa. Filmy s Jiřím Sovákem jsou dnes již klasikou
Stačí vyjmenovat jen pár filmů, jako například Marečku, podejte mi pero, Bohouš, Světáci, Mezi námi zloději, Zítra vstanu a opařím se čajem, Kolja či Co je doma, to se počítá. Anebo seriály Arabela, Byli jednou dva písaři, Létající Čestmír, My všichni školou povinní či Chalupáři. Všechny tyto snímky, které jsou dnes již považovány za českou filmovou klasiku, by zřejmě nebyly tak úspěšné, kdyby v nich neztvárnil jednu z hlavních či významných rolí Jiří Sovák. Od narození tohoto významného herce, který patřil k silné generaci druhé poloviny minulého století, dnes uplyne 97 let.
Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze do rodiny váženého hoteliéra jako Jiří Schmitzer. Jeho otec chtěl, aby jej následoval v jeho profesi v pohostinství. Ze začátku se tyto představy naplňovaly, neboť mladý Jiří se učil na číšníka. Přesto se jím nakonec nestal a nastoupil jako úředník do spořitelny. Navíc ve volném čase začal vystupovat v divadle s ochotníky. Za okupace, během níž si počeštil svoje jméno ze Schmitzera na Sováka, krátce studoval na konzervatoři. Následně byl pracovně nasazen v továrně Walter v Jinonicích. Poté působil na Živém jevišti v Rokoku, jezdil s kočovnou společností a v roce 1943 odešel do divadla v Třebíči. Po válce si odbyl vojnu v Armádním uměleckém souboru, kde se spřátelil s Miroslavem Horníčkem.
Skutečným hereckým „křtem“ pro Jiřího Sováka však bylo až působení v legendárním Divadle E. F. Buriana. V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech, kde odehrál dlouhých 12 let. Z jeho vinohradského účinkování je patrně nejznámější role pekelníka Ichturiela v Dalskabáty, hříšná ves. Poslední jeho divadelní štací byla „Zlatá kaplička“, ve které vystupoval v letech 1966 až 1983.
Přes různé komické a milovnické role se Jiří Sovák záhy proměnil ve velice zkušeného herce s osobitým projevem, který si předváděné postavy přizpůsoboval vlastní individualitě. Jeho herecký projev spočíval v herecké zkratce, ve které zvláštní význam kladl na svoje výrazové prostředky a především svůj hlas, kterým dokázal vyjádřit tón mentorské podrážděnosti či podtext laskavého pochopení. Své postavy často zlidšťoval svou hranou ironickou bodrostí, lidskostí a především suchým humorem. Za svůj život si Jiří Sovák vybudoval mnoho pevných přátelských pout se svými kolegy herci, mezi kterými byl oblíbeným bavičem i člověkem. Obsáhle se jim věnoval ve své autobiografii Díky za váš smích aneb já a moje trosky.
Jiří Sovák byl třikrát ženatý, přičemž jeho poslední manželství s Annou Schmitzerovou trvalo přes 40 let. Jeho synem z prvního manželství je herec a písničkář Jiří Schmitzer. Otec se synem se lidsky rozešli v roce 1976, kdy Jiří Schmitzer způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při které zavinil smrt chodce. Stejně jako většina jeho hereckých kolegů se ani Jiří Sovák nevyhnul podpisu pod takzvanou Antichartou. Od roku 1968 byl nositelem titulu zasloužilý umělec a v roce 1999 získal divadelní Thálii za celoživotní dílo. Zemřel 6. září 2000 ve věku nedožitých 80 let.
