Rumun prosazuje nový „nenásilný“ fotbal: Stačí štětec a barva a může se hrát
Oválné hřiště, tým složený z podtýmů pohybujících se v přísně vymezeném poli a středová čára coby hranice, již je zakázáno překročit: tolik z pravidel hry nazvané Infinite Fotbal nebo také jednoduše nový fotbal. Rumun Laurențiu Ginghină se ho už nějaký ten pátek snaží vnutit fanouškům i fotbalovým institucím a tvrdí, že díky filmu kamaráda Corneliu Porumboiue konečně může být vyslyšen. „Publikum ještě není připraveno, ale žádná revoluční změna nenastala přes noc,“ nebojí se.
Zápal, s nímž svou vizi harmonického a méně násilného sportu prosazuje, zaznamenává dokument uznávaného tvůrce nové rumunské vlny s nakažlivou sugestivitou. Bez ohledu na to, že pan Ginghină dost pravděpodobně staví vzdušné zámky a že je také ve své snaze často vysmíván, uvěříme, že by jednoho dne mohl k vysněnému cíli dojít. Dokonce mu to zcela nezištně přejeme.
„Z filmu je zřejmé, jak skeptický mám k jeho snaze postoj. Obdivuji ho nicméně za to, že nemá strach zpochybňovat staré pořádky. Klade si otázky tam, kde by jiného žádná nenapadla, a to máme společné,“ řekl Reflexu Porumboiu, když měl popsat, v čem ho fotbalový Don Quijote zaujal.
Nejlepší sport?
Na 68. Berlinale, kde měl film Infinite Footbal premiéru, dávali rozhovory společně a mnohokrát se u nich roztomile pohádali. „Otec byl fotbalový komentátor, o fotbalu vím všechno a doslova ho zbožňuju,“ reagoval režisér na dotaz, zda fotbal považuje za nejlepší sport světa. Ginghină se jenom pobaveně culil: „Záleží, který fotbal máte na mysli. Ten starý bych nenazýval ani dobrým, natož nejlepším,“ pravil na adresu současného sportu, jehož největším neduhem prý není korupce, nýbrž ofsajdové pravidlo.
Svou verzi fotbalu by rád viděl na největších stadionech zeměkoule a například představa oválného trávníku ve Wembley mu vůbec nepřipadá divná: „Neříkám, že se to opravdu stane, ale nereálné to není. Už proto, že jsem neobjevil Ameriku: stavím na starých základech, jež se pouze snažím vylepšovat. K přechodu na nový fotbal tak nepotřebujete miliardy, v podstatě by měla stačit barva a štětec na přemalování hrací plochy,“ tvrdí zaníceně.
Ledy se pohnou
Když přijde řeč na to, jakou motivaci vlastně pro svou fotbalovou reformaci má, rozpovídá se o osudovém zranění z mládí utrpěném právě při fotbalu (v rohu hřiště). „Nemohli za ně hráči, ale pouze a jen špatná pravidla fotbalu. Kdyby se začalo hrát podle mých, už by se nikdo nemusel bát o své zdraví,“ říká s tím, že jeho systém navíc svědčí i hře samotné: prý by se zrychlila a zelegantněla.
Od úřadů zatím slyšel pouze zamítavé odpovědi, a tak se svou vizi snaží prosazovat „zdola“: zaškoluje malé kluby a pravidla testuje na lokálních hráčích. Ostatně jeden zásadní testovací zápas si podle svých slov domluvil i na základě filmu.
A co by tedy vlastně považoval za vítězství – výměnu starého fotbalu za nový, nebo Infinite Fotball coby konkurenční verzi stávající varianty? „Ani jedna cesta není špatná. Já budu každopádně vděčný za každý krok.“
