Komiksový Objekt Julek: Reportáž psaná na kolečkovém křesle
Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to vlastně směšné. Na sklonku 80. let 20. století se na Šumpersku stal snad nejobávanějším „nepřítelem režimu“ dominikánský mnich, který byl upoután na kolečkové křeslo, prakticky nepohyblivý, stižený zhoubnou nemocí dermatomyositidou. Žil v bytě svých rodičů, opečovávaný matkou, která mu také poskytovala domácí vzdělávání. Jmenoval se Julius Varga. Není Julius jako Julius, chtělo by se říci.
Julek se narodil jako zcela zdravý hoch, navíc mimořádně talentovaný. Když chodil do třetí třídy, šlo se na povinné očkování proti žloutence. Děti se bály a lékař se tedy zeptal, kdo chce jít dobrovolně jako první pod injekci. Julek se srdnatě přihlásil. Jenže se v jeho případě projevily nežádoucí účinky. Jeho svaly i orgány začaly v následujících letech postupně odumírat, diagnóza (vyslovená tajně) byla neúprosná. Julka čekala léta bolesti a nemohoucnosti, jeho rodiče únavná péče. Snad by mu pomohl lék vyvinutý ve Švýcarsku, ale rodina nedostala povolení vycestovat. Socialistické zdravotnictví bylo přece nejlepší na světě.
Julek a Dominik Duka
Po období beznaděje přišel obrat, když se Julek seznámil s teologickou literaturou a duchovními Josefem Hrdličkou a Dominikem Dukou. Knězem se kvůli svému hendikepu stát nemohl, tak se rozhodl alespoň vstoupit do mnišského řádu. Počet jazyků, které se sám naučil, rozšířil o latinu a jeho život začal dávat nový smysl. Vargův byt se brzy stal cílem návštěv spolužáků i stále se rozšiřujícího okruhu dalších lidí, kterým bylo v jeho společnosti dobře.
Do hledáčku StB se „objekt Julek“ dostal zejména poté, co začal na osmibitovém počítači šířit texty kritizující komunistický režim, včetně prohlášení Několik vět. Julius Varga zemřel v Kristových letech roku 1996.
Na jeho případ by se zapomnělo, nebýt lidí z organizace Paměť národa a Mikuláše Kroupy, který o Julkovi napsal v roce 2013 článek pro hojně čtený zpravodajský server. Tam si jej všiml tehdejší umělecký ředitel Divadla Šumperk Ondřej Elbel, jenž zrovna hledal látku pro divadelní hru z lokálního prostředí. Vyhledal pozůstalé, vyzpovídal pamětníky, hru napsal, ale po změně ve vedení divadla nebyla uvedena a Elbel byl propuštěn.
Napadlo jej Vargův příběh pojmout komiksově a spojil se s talentovaným výtvarníkem Martinem Jabůrkem. Ten však nedlouho po zahájení práce v roce 2015 tragicky umírá. Bezmála stostránkový komiks Objekt Julek, právě vydaný v nakladatelství Větrné mlýny, tedy dopracovalo dalších pět výtvarníků: Marie Butula Cichá, Pavel Matyska, Jan Karpíšek, Michal Estrada a Vendula Chalánková, která má právě velkou výstavu v pražské Pellého vile.
Vzniklo dílo, které má šanci vtáhnout do neobyčejného Julkova osudu další okruh čtenářů a které může mladým lidem připomenout, kam tuto zemi dovedl obrat k Východu a uzavření se před vyspělým světem. Snad se proto ani nehodí říci, že hodnoceno kritérii komiksového umění jde o práci spíše průměrnou.
Slibný začátek se přispěním několika různých výtvarníků rozpadá, místy musí čtenář vynakládat značné úsilí k dešifrování děje, jindy zase potenciál komiksových prostředků mizí pod záplavou slov. Trochu stranou zůstala další možná linie Julkova poselství: byl nejen mučedníkem totality, ale také nerozvážného očkování. Tady jsme na rozdíl od zločinů minulého režimu co do pravdivého informování teprve na samém začátku.
