Nejtemnější hodina v historii Británie – a nejslavnější v Churchillově životě
Knižní klub vydal v edici Universum v překladu Martina Pokorného čtivou knihu Nejtemnější hodina Anthonyho McCartena, který podle ní napsal scénář ke stejnojmennému filmu Joea Wrighta. Gary Oldman za svůj nezapomenutelný výkon obdržel Zlatý glóbus a Oscara za ztvárnění britského premiéra Winstona Churchilla. Pokud jste nevěděli, že Winston se svým nejslavnějším projevem inspiroval u francouzského premiéra, „tygra“ Clemenceaua, jenž prohlásil: „Budu bojovat před Paříží, budu bojovat v Paříži, budu bojovat za Paříží,“ pak neváhejte a začtěte se do McCartenovy publikace. Skloubit četbu s návštěvou filmu se totiž přímo nabízí.
Novozélandský rodák, scenárista, dramatik a spisovatel McCarten se zaměřil na neobyčejně krátký úsek pouhopouhých pětadvaceti dní, jež „buldoka“ Churchilla vynesly plným právem na piedestal jednoho z největších – ne-li vůbec největšího – státníků v pohnutých britských dějinách.
Zdánlivě nepřemožitelný Wehrmacht obsazuje Nizozemsko, Belgii a Lucembursko, valí se na Francii a žene britské expediční síly svinským krokem až k Dunkerku, odkud se je zázrakem díky obrovskému vypětí a statečnosti prostých Britů podaří evakuovat. Při této „nejhrdinštější evakuaci všech dob“, jak ji obdivně nazval americký tisk, Winston sehrál významnou, třebaže v minulosti podceňovanou roli.
Nejslavnější projev
V den úspěšného dokončení operace „Dynamo“ (4. června 1940), jak se evakuace Dunkerku nazývala, Churchill pronesl svůj nejohnivější a nejslavnější projev, o němž McCarten píše, že „několik labouristických poslanců mělo v očích slzy. O ohromném úkolu, který mu připadl, totiž propůjčit hlas britskému lidu, se Churchill následně vyjádřil, že ,lví srdce měli oni‘ a on pouze ,měl to štěstí, že byl povolán zařvat‘. V tuto chvíli – v jejich nejtemnější hodinu – to byl řev hlasitější než kdy dřív.“
Autor si všímá pečlivosti, s jakou novopečený premiér piloval své stěžejní projevy, jež u nás krátce po skončení druhé světové války vyšly knižně. Dává nahlédnout do zákulisních intrik v jeho Konzervativní straně, ukazuje bující defétismus, ale také odhodlání národa čelit německé agresi, „budiž cena jakákoli“. Pro čtenáře znalé dřívějších životopisů klíčového britského státníka moderní doby bude nemalým překvapením, že jednu chvíli uvažoval o uzavření mírové smlouvy s nacistickým Německem Adolfa Hitlera, toho „malíře pokojů“, jak ho posměšně nazýval. Přičemž by ovšem zůstaly obětovány porobené středoevropské země.
