Praotec Moebius. Ten, který pořád padal: v komiksech, ve snech i v životě
Francouzský kreslíř Moebius je ve své vlasti podobně ikonická postava, jakou je pro nás třeba Kája Saudek. I Saudek ostatně přiznával, že ho Moebius ovlivnil. A neovlivnil jen Saudka; stopu kreslíře, který se ve skutečnosti jmenoval Jean Giraud, najdete u nejednoho českého komiksového tvůrce. Nyní česky vyšel Dlouhý zítřek a další příběhy, souborný svazek čtyř alb jeho krátkých sólových prací.
Moebius (1938-2012) se rád nechával ovlivňovat svým podvědomím i sny. Jeho doba tomu přála; se svými podobně smýšlejícími přáteli kreslíři Dionnetem a Druilletem založil v roce 1974 nakladatelství Les Humanoïdes Associés, v němž vydávali svá inovativní díla plná surreálné a psychedelické poetiky.
Jako kalifornský psychedelický rock
Většinu děl Moebius stvořil ve spolupráci se scenáristy, sólových projektů je menšina. Ovšem část z nich se už dočkala (či v případě Světa Edeny brzy dočká) českého vydání. Nejnověji je to Dlouhý zítřek a další příběhy, což jsou tzv. kraťasy, které Moebius kreslil z nejrůznějších příčin či k nejrůznějším příležitostem.
Pokud byste čekali epické vyprávění, jaké předvedl v Incalu společně s Alejandrem Jodorowským (který se měl objevit na letošním Světě knihy, ale svou návštěvu bohužel z pracovních důvodů zrušil), budete zklamáni. Ve skutečnosti četba všech čtyř alb může přivodit podobný pocit, jako když si pustíte čtyři libovolné desky (pěkně jednu po druhé, v rychlém sledu) kalifornského psychedelického rocku. Určitě se budete cítit obohaceni, ale popsat nějak rozumně tu směsici pocitů bude jen velmi obtížné.
Sado-maso v Moebiově hlavě
Určitě si užijete kresbu a její proměny, tu a tam se usmějete nad zábavnou myšlenkou, ale čím dál víc si budete jisti, že být v Moebiově hlavě byste asi nechtěli. Už v titulku článku poukazujeme na jeden z hlavních motivů – pád. Padací sny měl nejspíš každý z nás, ale asi málokdo jich zažil tolik jako Jean Giraud. V povídkách je pojímá z nejrůznějších úhlů, ale vlastně ani jediný nekončí happy endem.
V poznámkách na konci každého oddílu se můžete dočíst více o okolnostech vzniku té které povídky, tudíž i o těch padacích – Moebius bez obalu přiznává, že téma řešil i s psychoterapeutem a že celé jedno jeho dlouhé životní období pád připomíná. Zajímavé je sledovat i tu a tam na povrch vystupující obrazy se sado-maso tematikou, což je další ze skrytých proudů Moebiovy poetiky a v jeho díle se vyskytuje zhruba tak často jako odkazy na dílo H. P. Lovecrafta.
Arzach byl lepší
Kreslířův život byl zkrátka barvitý a každá z period se zřetelně odráží v komiksech, které v ní vytvořil. Je proto škoda, že alba jsou řazena tematicky, nikoli přísně chronologicky, abychom mohli snadněji sledovat vývoj (a vlastně i psychický stav) tohoto skvělého výtvarníka. I tak ale z jednotlivých střípků dokážeme sestavit umělcův profil, který však po dočtení vyznívá poněkud tísnivě – a to i v případě, že jste o Moebiově životě už něco věděli.
Kniha, kterou vydalo nakladatelství Crew ve své edici Mistrovská díla evropského komiksu, je ale přesto povinností pro každého fanouška i sběratele, protože bez ní by mozaika jménem Moebius prostě a jednoduše nebyla kompletní. Přesto to nejlepší z krátkých prací už vyšlo v samostatné knize Arzach.
