Moebiův Svět Edeny: reklama na Citroën, která se po všech stránkách zvrhla
U příležitosti veletrhu Svět knihy se nakladatelství Argo blýsklo majstrštykem: objemným albem génia evropského komiksu Moebia Svět Edeny. Vlastně je s podivem, že tak pozoruhodné dílo českému vydání zatím unikalo.
Moebius se vlastním jménem jmenoval Jean Giraud a zemřel před šesti lety ve věku 73 let. Začínal (podobně jako mnozí tvůrci v Česku) již v 50. letech tvorbou pro mládež, ale postupně si vypracoval jedinečný výtvarný styl, který ovlivnil i pozdní tvorbu Káji Saudka nebo třeba tvůrce filmu Pátý element.
Došel i k dospělým tématům, v nichž mohl konečně uplatnit jak svou bezbřehou imaginaci, tak i jistou slabost pro erotiku; vzpomeňme na loni česky vydané Andělské drápky. Co ale zaujme především, je Moebiův kresebný styl. Bezpochyby ovlivněný secesí (možná i ve Francii tak oblíbeným Alfonsem Muchou),
Moebius je totálně elegantní a jemný, ať už se v příběhu samotném děje cokoliv – vytrhávají se srdce, prchá se před zelenými obludami nebo koneckonců i – souloží. K tomu si přidejte záplavu barev nezvyklých odstínů a mimořádně dobrý cit na médium komiksu, zejména co se týče dynamiky stránek. Skutečně evropský kontinent asi nezrodil lepšího komiksáře než Moebia a toto je dílo z jeho nejlepšího období.
Citrokomiks
Okolnosti vzniku byly bizarní, dočtete se o nich v obsáhlém úvodu k tomuto vydání. Někdy v první polovině 80. let dostal Moebius zakázku od firmy Citroën k vytvoření krátkého komiksu (samozřejmě v něm měl hrát roli vůz této značky), který by rozdávali jako propagační materiál.
Moebius se poprvé ve své kariéře ocitl v situaci, kdy měl kreslený seriál nejen nakreslit, ale i vymyslet. To mu dodalo takovou energii, že místo šesti stran vymyslel a nakreslil 39 stránek. Tak vznikl první oddíl Světa Edeny, ve kterém jsou na scénu uvedeni dva automechanici z daleké budoucnosti schopní opravit prakticky cokoliv. V jednom z hvězdoletů jsou přitaženi na planetu, ze které se nikdo nemůže dostat pryč.
Všichni jsou přitahováni tajemnou modrou pyramidou. Ukáže se, že tvůrci pyramidy čekali na pravého řidiče – a tím je Stel, jeden z hrdinů. Ten se po tisících let jako první tvor s pyramidou dokáže vznést do vzduchu a posléze i do vesmíru, kde se pyramida promění ve dvojici šípů připomínajících logo Citroënu a zamíří na rajskou planetu, odkud přiletěla.
Surrealismus? Komerce!
Je zábavné dozvídat se o pohnutkách pro tvorbu. Když hrdinové putují po cizí planetě ve starém automobilu (Citroën roku 1938), mohlo by se zdát, že nám výtvarník prezentuje svůj známý příklon k surrealismu. Přitom jde ve skutečnosti o naplnění komerční zakázky!
První část byla dokončena v roce 1985, ale Moebiovi se zdálo, že by děj mohl pokračovat. Hrdinové odlétají na rajskou planetu – jak asi vypadá? Další děj působí značně zašmodrchaně, ostatně jako většina Moebiových příběhů. Hodně se tu mluví, děj zdánlivě nemá žádnou logiku. Tím se dílo blíží spíše asijským kresleným seriálům než nám známějším západním. A není divu, autor začal pokračování tvořit v Japonsku, než pak zbytek dokreslil v Los Angeles, kde se usadil.
Zahraniční komiks roku
Jádro však vychází přímo ze srdce křesťanské civilizace. Sledujeme paralelu k příběhu Genesis, ostatně odlet na rajskou planetu nic jiného ani slibovat nemohl. Překvapený čtenář se stane svědkem nejedné podivuhodné proměny, zejména když ochutnání tamní vody a jablek způsobí, že se jeden z víceméně bezpohlavních hrdinů promění v muže a druhý v ženu. Jejich láska pak pohání další děj, v němž se hrdinové musejí vypořádat jak s démonickou příšerou usilující jim o život, tak s civilizací, která se rozhodla odvrhnout vše lidské, schovat své tváře za masky a množit se klonováním.
Prvek milostného citu byl pro dříve spíše cynického výtvarníka docela novum. I tady je třeba hledat příčiny ve vnějším světě. V té době byl totiž autor zamilovaný do Isabelle Champevalové, která se brzy stala jeho druhou manželkou.
Čtyřsetstránkový Svět Edeny zatím aspiruje na titul zahraniční komiks roku.
