Vladimír Menšík byl Pan herec, nedostižný bavič a vypravěč. Od jeho úmrtí dnes uplynulo 30 let
Workoholik, kterého celý život sužovalo astma. Rozšafný bavič a herec, který se často a velice rád napil. Herecký velikán, jehož filmy nikdy nezestárly a dodnes baví malé i velké. Tak lze ve stručnosti popsat Vladimíra Menšíka. Od jeho předčasného úmrtí dnes uplynulo rovných 30 let.
Přestože herecká konkurence v československém filmu druhé poloviny 20. století byla opravdu velice silná, Vladimír Menšík svým umem takřka všechny své tehdejší kolegy předčil. Ne nadarmo mu po jeho smrti dva významní oscaroví umělci složili velký hold. „Byl to génius a patří do svaté trojice českých komiků vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové,“ prohlásil režisér Miloš Forman. A Formanův dvorní kameraman Miroslav Ondříček dodal, že „kdyby (Menšík) mluvil anglicky, tak měl Oscary oplocenou zahradu“.
Vladimír (svým původním jménem Vladislav) Menšík se narodil v moravských Ivančicích 9. října 1929 (později byl často za datum jeho narození uváděn rok 1924). Už od dětství rád chodil na poutě, hody či veselice. Svět zábavy, smíchu a veselení byl i jeho světem. V něm se cítil jako ryba ve vodě. Umělecky začínal v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Otci se ale jeho umělecké lumpačení nelíbilo, a tak Vladimír musel nejprve vystudovat průmyslovou školu a nastoupit do práce v Brněnských strojírnách. Na brněnskou JAMU se dostal až na druhý pokus.
Jeho první divadelní štací bylo od roku 1953 Vesnické divadlo, u kterého vydržel jen pět let a poté zakotvil u filmu, který mu učaroval. Poprvé stál před kamerou jako komparzista při natáčení snímku Velká příležitost, výrazněji na sebe upozornil rolí italského mechanika v Radokově filmu Dědeček automobil.
Od začátku 60. let šel z role do role. Celkově jich za svoji hereckou dráhu ztvárnil okolo 150 a většinou patří do zlatého fondu české a československé kinematografie. Většině diváků se jistě hned vybaví jako Jořka s Pyřkem ve snímku Všichni dobří rodáci, barman v Limonádovém Joeovi, potulný mnich v Markétě Lazarové, záletný řidič autobusu v Chalupářích, tatínek ve Zlatých úhořích či žižkovský švec v Láskách mezi kapkami deště. Hojně účinkoval v pohádkách či televizních seriálech pro děti (Tři oříšky pro Popelku, Arabela, Létající Čestmír, Jak utopit doktora Mráčka, Pan Tau, Dívka na koštěti či Jak se budí princezny). Své osobní problémy s alkoholem pak mistrně ztvárnil ve snímcích Ikarův pád, Tažní ptáci či Dobří holubi se vracejí.
Tempo Vladimíra Menšíka bylo opravdu hektické. Vedle hraní rád dělal i besedy, uváděl Bakaláře či moderoval pořad Křeslo pro hosta. Byl jedinečným bavičem, který neustále chrlil příběhy a historky ze života i ze své práce. Jeho práce však byla výrazně ovlivněna astmatem, kterým trpěl od mládí. Vždy si s sebou vozil velké množství léků, některé z nich nebyly ani v tehdejším Československu dostupné. Své zdraví nijak nešetřil, vedle léků hodně pil a kouřil. Svého tempa, které by šlo z dnešního pohledu označit za workoholické, nechtěl ubrat.
To se mu stalo osudným v den jeho smrti, kdy chtěl jet na představení s krvácejícím vředem a v situaci, kdy kvůli astmatu takřka nemohl dýchat. Důvod k jeho pracovitosti byl prozaický. Vyhledával a miloval kontakt s lidmi, dále pak finančně podporoval velkou část své rodiny. Menšík přitom nebyl jen skvělým hercem, měl nadání i pro jiné činnosti. Krásně zpíval, zručně a rád kreslil, uměl hrát na piano.
Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý a z těchto manželství měl čtyři děti. V roce 1978 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 29. května 1988 ve věku 58 let.
