Pavel Zajíček: Legenda undergroundu, které se kvůli komunistům musí přátelé „skládat na důchod“
Důchodce bez důchodu, jemuž se přátelé před rokem skládali na invalidní vozík, aby nepřišel o svět a svět o něj: sedmašedesátiletý Pavel Zajíček je vedle Svatopluka Karáska a Vratislava Brabence nebo (již bohužel zesnulých) Ivana Martina Jirouse, Egona Bondyho a Milana Hlavsy nejvýraznějším představitelem československého undergroundu.
Básník, autor písňových textů, muzikant a výtvarník Pavel Zajíček za minulého režimu nedostudoval ČVUT a pracoval jako dělník; myl okna, stavěl kulisy i domy, kácel stromy. Spolu s „Mejlou“ Hlavsou založil roku 1973 jako dvaadvacetiletý experimentální kapelu DG 307, souputníka slavnějších Plastic People of the Universe – s nimi byl ostatně o tři roky později zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na rok za výtržnictví (údajné).
Chartu 77 podepsal hned po svém propuštění z vězení – živil se tehdy lepením pytlíků a kromě kapely, pro niž psal texty a s Hlavsou i hudbu, neměl co ztratit. Roku 1980 však emigroval do Švédska a posléze do New Yorku, takže po návratu do vlasti neměl nárok na důchod, po mozkové mrtvici pak ani na ten invalidní.
Texty Pavla Zajíčka znají posluchači legendárních alb Kniha psaná chaosem nebo Šepoty a výkřiky, byly ovšem publikovány v samizdatu nebo v exilových časopisech, ve sbornících a po sametové revoluci konečně i „oficiálně“ knižně. Jak konstatuje Martin Machovec, autor zajíčkovského hesla ve Slovníku české literatury: „Zajíčkovy texty, psané vesměs hovorovým jazykem a fonetizujícím pravopisem, jsou naléhavými výpověďmi prostoupenými chiliasmem a prorockou autostylizací, místy inspirovanou raným křesťanstvím. Za perziflážemi, primitivismy a vulgarismy, za ostentativním pohrdáním konzumentskou společností se ovšem skrývá silný náboj etický; patrná je také autorova neustálá konfrontace s vědomím pomíjejícnosti a smrti.“
Od sedmdesátých let, k nimž se předchozí charakteristika tvorby Pavla Zajíčka vztahuje, sice uplynulo hodně vody, na naléhavosti, autentičnosti, symboličnosti a lyričnosti však jeho básně a prózy nic neztratily. Jeho zatím poslední knížkou je po Knize moří a po Chvění svazeček z cyklu Revolver Revue Jedna věta z roku 2015, díky níž můžeme nahlédnout do dvanácti měsíců Zajíčkova života – dennodenně si zapisoval jednu větu, souvětí nebo třeba jediné slovo.
Podobně jako loni, tak i letos se přátelé Pavla Zajíčka rozhodli upořádat na podporu svého kamaráda benefiční koncert. V příjemném prostředí letní scény Pod Vrbou v pražských Lahovičkách, které leží nedaleko od Zajíčkova rodiště Radotína, vystoupí například kapely Echt! a Totems. Vše potřebné o akci se dozvíte zde.
