Hudební festival v Českém Krumlově zahájil velkými hvězdami. Následující tři týdny budou nabité
Hit New York, New York obstaral na Letní jízdárně zámecké zahrady finále zahajovacího koncertu 27. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Představili se violoncellista Jiří Bárta, zpěváci z Broadwaye Christiane Nollová a Hugh Panaro, jihokorejská sopranistka Sooyeon Kim, Schola Gregoriana Pragensis i zpěvák Jan Smigmator.
V podání zmíněných umělců zazněly skladby Mozarta, Bacha, Saint-Saënse, Pucciniho i písně z muzikálu Fantom opery. Ohlas měla v podání Sooyeon Kim árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ z Dvořákovy opery Rusalka.
Na klarinet zahrál i nevidomý nadaný žák pražské ZUŠ Jaroslava Ježka Daniel Klement. Hrálo a zpívalo se i v dalších částech zahrady, atmosféru doplňovaly světla a projekce, které vytvářely kulisy pro operní a muzikálová čísla. Navozovaly například atmosféru Japonska při árii Čo-Čo-San, vytvářely divadelní kulisy při Fantomu opery nebo připomínaly americké velkoměsto při swingové části večera.
Končit skladbou New York, New York napadlo Jana Smigmatora, který na festival jezdí již řadu let rád jako divák, vzpomíná třeba na dva koncerty fenomenálního trumpetisty Arturo Sandovala. „Na zkoušce jsem zazpíval první frázi, zpěvákům z Broadwaye předal mikrofon, a protože jsou to profesionálové, tak se hned přidali," řekl Smigmator, který na festivalu vystoupí 4. srpna na swingovém večeru s Dashou i Big bandem Felixe Slováčka.
Operní galakoncert Piotra Beczały a Sondry Radvanovsky
Přes den sice Krumlov trápilo deštivé počasí, které přimělo organizátory odehrát celý večer bez přestávky, což diváci v Pivovarské zahradě ocenili, ale nakonec vše dopadlo dobře. Koncert zazněl v plném rozsahu od prvního orchestrálního čísla, jímž bylo Pucciniho Capriccio sinfonico v soustředěném podání PKF – Prague Philharmonia a za řízení Leoše Svárovského, až po přídavek – Verdiho Brindisi.
Po orchestrálním úvodu patřily první pěvecké tóny Tosce, z níž zazněla tři pěvecká čísla – Cavaradossiho árie „Recondita armonia“ a „E lucevan le stelle“, a árie Tosky „Vissi d’arte“, následovala Leonora z Verdiho Trubadúra, předehra z Nabucca a společný duet z Maškarního plesu, v němž Beczała s Radvanovsky ukázali dokonalou partnerskou souhru. Pro oba pěvce znamenají letní open air koncerty příjemné zpestření jejich koncertních a divadelních povinností během sezóny.
„Velkým rozdílem je to, že při koncertech pod širým nebem nemáme k dispozici akustiku, takže se plně svěřujeme do rukou těch, kteří ovládají všechna ta „tlačítka“, aby naše hlasy i zvuk orchestru nazvučili a sladili do ideální podoby. Taky mám rád, že při produkcích venku můžeme vidět do tváří publika, což v setmělém divadle nejde. Mohu totiž tak už během zpěvu árie jasněji vnímat, jak se to divákům líbí. Máme tak zesílenější zpětnou vazbu, nemusíme čekat až na potlesk, kterým nás diváci, když jsou spokojeni, odměňují,“ upozorňuje na výhody open air koncertů Beczała.
Radvanovsky předvedla také vysoce dramatickou árii „La mamma morta“, Beczała zase jeho oblíbenou květinovou árii Dona Josého z Carmen. Oba si moc pochvalovali, v jak milé atmosféře koncert probíhal. Publikum jejich výkony odměňovalo vřelým potleskem doprovázeným výkřiky bravo. Nejvíce pak při jejich interpretaci Rusalky a Prince.
Radvanovsky árii „Měsíčku na nebi“ hluboce prožívala. Jak nám po koncertě řekla, byla i trochu nervózní, jak ji české publikum v jejím podání přijme. A hlavně její češtinu. Obavy sopranistky byly ale zbytečné. Její výkon nenadchl jen diváky, ale přímo dojal dirigenta Svárovského. „Měl jsem co dělat, abych tomu nepodlehl, musel jsem se potom hodně koncentrovat, abych mohl řídit orchestr dále v plném nasazení. Je to vzácnost slyšet Rusalku v tak excelentním podání,“ chválí sopranistčin výkon Svárovský.
K češtině má Radvanovsky díky českému původu svého otce blízko. „Prarodiče, tatínek a jeho sestra mluvili u nás doma česky, mě ale k používání češtiny moc nevedli, takže jsem se ji nikdy nenaučila,“ lituje dnes trochu Radvanovsky. Rusalka patří k jejím oblíbeným rolím. Moc ráda by si ji zazpívala právě s Piotrem Beczałou. Jeho interpretaci Prince může české publikum znát z vystoupení v pražském Národním divadle, kde ho ztvárnil minulý rok. Árii „Vidino divná, přesladká“ dovedl na krumlovském koncertu k dokonalosti.
Beczała zraje jako víno, od lyrického oboru pomalu směřuje k oboru spinto. Před třemi týdny narychlo přijal roli Lohengrina na festivalu v Bayreuthu. Operu bude řídit dirigent Christian Thielemann, s nímž tenorista rád spolupracuje a právě Lohengrina s ním již dříve nastudoval pro Semperoper. V současné době si chce tenorista především rozšiřovat italský repertoár, o Trubadúra, Aidu a Sílu osudu. „Každou sezónu se do svého programu snažím zařadit něco ze slovanského repertoáru, ať už to byla Rusalka v Praze před rokem, nebo před třemi lety Prodaná nevěsta. Teď mě příští sezónu čeká polská opera Halka od Stanislawa Moniuszka v Divadle na Vídeňce, která se neuvádí tak často, takže se na to moc těším. Připravoval jsem na ta tento projekt skoro 6 let a myslím, že teď je ten správný čas,“ prozrazuje své plány Beczała.
Premiéra Lohengrina v Bayreuthu ho teprve za pár dní čeká, takže jeho poslední dny byly kvůli této neplánované produkci velice nabité. Krumlovský koncert se Sondrou si však, jak nám řekl, nemohl nechat ujít. Závěr koncertu patřil lehčí múze. Radvanovsky se téměř roztančila při zpěvu populární písně „Chtěla bych tančit jen“ Lízy Doolittlové z muzikálu My Fair Lady, a před finále zazněly ještě melodie z operet Franze Lehára Země úsměvů a Veselá vdova v podání obou umělců. A kdy se oba pěvci na pódiu setkají znovu?
V příští sezóně spolu chystají Pucciniho Tosku, a k tomu to bude Beczałovo úplně první ztvárnění role Cavaradossiho. Sondřiným velkým přáním je zazpívat si s Piotrem zmíněnou Rusalku. Hudební publicisté smekli na závěr krátkého setkání s protagonisty večera velkou poklonu také vynikajícímu výkonu orchestru PKF – Prague Philharmonia a dirigenta Leoše Svárovského, a úžasné souhře s oběma sólisty. Poslední duet sice začaly „doprovázet“ v Pivovarské zahradě kapky deště, to ale diváky nijak neodradilo a s nadšením si do poslední noty doposlechli vše, co si pro ně hvězdní umělci připravili.
Adam Václav Michna rozezněl unikátní varhany klášterního kostela
Koncert varhaníka Jaroslava Tůmy probíhal v poklidné atmosféře nedělního dopoledne v kostele Božího těla a Panny Marie Bolestné. „Zdejší varhany znám velmi dobře. Je to nástroj Nicolause Christeindela. Mám ho obzvlášť v lásce, protože je dochován opravdu v téměř originálním stavu a to je velká vzácnost. Doufám, že až někdy dojde na jeho rekonstrukci, pověřený varhanář neudělá žádnou chybu a renovace nástroji nijak neublíží. Byla by to věčná škoda,“ vychvaluje „královský nástroj“ v kostele bývalého minoritského kláštera Tůma.
K programu svého koncertu varhaník dodal: „Pro dnešní koncert jsem zvolil především hudbu Adama Václava Michnu. Připadá mi, že do jižních Čech prostě patří. Michnovo jméno u nás zná snad každý. Kdo by taky neznal jeho vánoční píseň Chtíc, aby spal. On složil tak krásné melodie, že mi bylo vždycky líto, že nenapsal nic pro varhany. A tak jsem zkusil na jeho témata udělat v nové době muziku ve starém stylu. A navíc se to k typu zdejších varhan vyloženě hodí.“
Tůma je pravidelným hostem MHF Český Krumlov. A co by si na festivalu rád zahrál příště? „Příště bych možná mohl udělat nějaký experiment, že bych se vydal do vzdálenějších koutů Evropy. Na tento nástroj by určitě šlo zahrát něco ze španělské barokní literatury, hlavně 17. století. Ale věřím, že by se našly i různé zajímavé kontexty, kde bych mohl použít některé rejstříky zdejších varhan pro hudbu ryze soudobou,“ přemítá varhaník. Koncert doplnila díla Johanna Sebastiana Bacha a Georga Muffata a výkon Jaroslava Tůmy odměnilo krumlovské publikum vřelým potleskem.
Patroni MHF Český Krumlov
Role patronů MHF Český Krumlov letos přijali Zlata Adamovská, Vlastimil Harapes a Petr
Štěpánek. “Hudba. Vždycky byla, je a bude neodmyslitelnou součástí mého života. Od dětství, kdy jsem si ráda zpívala s maminkou u mandlování prádla, po dospívání, kdy jsem navštěvovala hodiny klavíru, až po studia herectví na pražské konzervatoři, kde jsem do sebe vstřebávala maximum poznatků z hodin hudební nauky až po ty z dějin hudby. Často jsem měla pocit, že budova blízko Palachova náměstí je v neustálém pohybu jako stavby od Friedricha Hundertwassera. Bylo to hlavně kvůli hudbě, která se ozývala ze všech učeben a byla dennodenní součástí pobytu ve škole. Viděla jsem kolik úsilí a odříkání stojí za tím, aby noty ožily. Dodnes mám velký obdiv ke všem hudebním interpretům, zpěvákům či dirigentům, ale i skladatelům. Možná i proto ráda navštěvuji MHF v Českém Krumlově, kde zažívám tenhle obdivný pocit k výjimečným talentům a jsem opravdu šťastná, že mi festival umožňuje prožít výjimečné hudební zážitky, na výjimečném místě a zároveň je sdílet s výjimečnými osobnostmi, které spojuje láska k hudbě. V jednom citátu se říká, že „ Člověk se od vepře liší tím, že občas zdvihne oči ke hvězdám“. Díky MHF v Českém Krumlově se mi to pokaždé podaří,” říká Zlata Adamovská.
Štěpánek: Každé léto se do Krumlova těším jako malý kluk
“Doba, ve které žijeme, je úchvatná. Máme maximum informací z celého světa, kterými nás zásobují nejrůznější moderní technologie. Nemohou nám ale přinést osobní poznání, pochopení anebo emoce a zážitky, naše vítězství i prohry. Je fakt, že životní tempo se zrychluje. Každý neustále někam spěcháme a vlastní život často prožíváme ve stresu. O to důležitější, alespoň pro mne, je umění najít si čas na zastavení. Před lety jsem objevil místo, kde dokáži takzvaně „vypnout“ a nechávám se unášet, ale i inspirovat hudbou, bez které si svůj život neumím vůbec představit. Nejen ten profesní. Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově mi každoročně zprostředkuje velké hudební zážitky, setkání s vynikajícími interprety v úchvatném městě, které si díky našim předkům stále zachovává genius loci. Každé léto se na toto hudební zastavení těším jako malý kluk. Pro mne je to doslova terapie, kterou vřele doporučuji. Na pár dní zpomalit, věnovat se sami sobě a nechat se unášet vším co během festivalu můžete zažít. Hudbou především,” vysvětluje Petr Štěpánek.
Harapes: Je tu báječná atmosféra
“V minulosti jsem koncerty tohoto hudebního festivalu navštívil a vždy to splnilo mé očekávání, jak pro vynikající kvalitu interpretů, tak i celkovou báječnou atmosféru, kterou můžete zažít pouze v Českém Krumlově. Hudba mne pochopitelně provází celý můj profesní život. Můj hlavní cíl při ztvárnění tanečních rolí na jevišti bylo zviditelnění hudby, tak chápu taneční umění. Stejně tak se rád stávám vděčným divákem i posluchačem různých hudebních žánrů a produkcí. Program letošního ročníku nabízí mnoho skvělých koncertů. Já se nyní už velmi těším na všechny koncerty zahajovacího víkendu ve své nové roli Patrona MHF Český Krumlov,” říká Vlastimil Harapes.
PRODEJ VSTUPENEK
Vstupenky na festival si můžete zakoupit online v rezervačním systému Ticketstream www.ticketstream.cz. Další podrobnosti najdete na stránkách festivalu www.festivalkrumlov.cz.
