Floex: Jak pražský elektronik nahrál desku s londýnským producentem
Legendární pražský alternativní elektronik Floex, známý především hudebními soundtracky k počítačovým hrám, se spojil s londýnským producentem a natočili vynikající mezinárodní album.
Floex, alias Tomáš Dvořák, byl jeden z prvních našich elektroniků, kteří za svou hudbu už od začátku sklízeli úspěch. Jeho první deska z roku 2001, nazvaná Pocustone, působila na české scéně jako zjevení. Přitom šlo „jen“ o kombinaci živé hry na klarinet a veselé elektroniky. Ale právě originální přístup ke kompozicím, kdy se skladba vytváří postupně takt po taktu jako psaná kniha, uvedla Floexe do rozhlasového éteru. Stal se vyhledávaným hudebníkem, jehož pozici upevnily i soundtracky k počítačovým hrám Samorost 2 (2006), Machinarium (2009) a Samorost 3 (2016).
Dvořák, který studoval multimédia na pražské AVU, promítá do své hudební tvorby i různé neobvyklé objekty a postupy. Na koncertech jste tak mohli vidět třeba světelný kužel, jehož narušení měnilo hudební strukturu skladby. Také jeho nová deska, kterou nahrál společně s britským producentem filmové hudby Tomem Hodgem a která sklízí kladné recenze, bude mít zajímavé koncertní provedení. Trio hudebníků bude doprovázet virtuální symfonický orchestr. Vidět je tak můžete v první polovině listopadu například v Ostravě, Brně, Olomouci, Pardubicích nebo v Praze.
a) Co tě na hudbě přitahuje?
Hudba je jednoznačně médium, které se dotýká emocí, takže je to o prožitku. Hudba je senzuální. Jsme požitkáři. Líbí se mi i její nemateriálnost a svoboda, s jakou je možné ji dělat. Hudební skladatel není tak vázaný na finanční i lidské zdroje jako třeba režisér.
b) Máš nějakou vizi, za kterou směřuješ, nebo necháváš hudbu ze sebe jen volně plynout?
Obojí. Je hrozně důležité si uvědomit, kdy je potřeba dát prostor volnému intuitivnímu toku a kdy je možné tento proud racionálně tvarovat. Když vymýšlím nějaký motiv či téma, je tam záměr nějaké emoce, ale všechno ostatní je nadbytečné, je potřeba to nechat plynout. Když si později hraju s hudební formou nebo produkcí, do hry významně vstupuje i rozumová stránka.
c) Co tě poslední dobou nejvíce zaujalo?
Teď zrovna můj nový analogový synťák Vermona PerFourMer, který spíš vypadá jako ovladač vesmírné rakety. Má koncept čtyř nezávislých hlasů, z nichž každý si dělá trochu, co chce. Čtyři zlobivé potvůrky v krabičce. Kdo by čekal takovou organičnost od elektronického zařízení? Pardon, jsem trochu geek.
