Alternativní milníky: Melancholický svět Never Sol aneb Zpěvačka, která nechce umět zpívat
Po pěti letech vydává Sára Vondrášková alias Never Sol svou druhou dlouhohrající desku nazvanou tajemně Chamaleo. Jak již naznačil singl Zoe z minulého měsíce nebo Rosa z loňského roku, jde opět o melancholickou výpověď osamocené písničkářky, která zde sama pouze za pomoci klavíru a analogových syntezátorů promlouvá k posluchačům svou niternou hudbou.
Sára Vondrášková vystudovala obor jazzového zpěvu na Konzervatoři Jaroslava Ježka, ale po čase dospěla k tomu, že nechce jen umět dokonale zpívat. Šlo jí o celkový hudební projev, o vlastní tvorbu. „S tou technikou člověk ztrácí svou přirozenost. Teď jsem na cestě k tomu, přestat zpívat dobře a začít zpívat jako já,“ řekla o sobě před lety v rozhovoru pro studentský časopis Generace20. A upřímnost, přirozenost a emoce jsou její hudbou přímo zhmotněné. Stačí se zaposlouchat do její hudby a zjistíte, že hlas Never Sol je dar, který se často neslyší. Všiml si toho i pražský producent Tomáš Dvořák, vystupující pod jménem Floex, a Sára Vondrášková se stala na nějaký čas i součástí jeho doprovodné skupiny.
První koncerty Never Sol se odehrávaly pravidelně v Café v lese, ale známou se stala především svou skladbou Lay Down z filmu Ve stínu (2012), kterou pro soundtrack upravil Jan P. Muchow. Ten je její hudbou uchvácen a produkuje v následujícím roce její debutové album Under Quiet. Na druhé album Never Sol nespěchala. Sbírala nápady a nápěvy melodií, které si pracovně nahrávala na kapesní rekordér. Nový materiál nahrává ve svém studiu plném květin a slunečních paprsků jen na analogové syntezátory a vrství k nim hlasy. „Během posledních pár let jsem se víc a víc utvrzovala v tom, co moje hudba je a jak zní. Hledala jsem nástroje, jejichž prostřednictvím se budu moci co nejvěrněji vyjádřit, učila se produkci a práci se syntezátory,“ říká k tvůrčímu procesu Sára Vondrášková, která si novou desku i produkuje, ale finální úpravy svěřila Matouši Godíkovi.
Never Sol pokřtí své album Chamaleo 31. října v Paláci Akropolis, kde ji na elektronické bicí doprovodí Jakub Šindler a na baskytaru a syntezátory David Herzig, o světelný design se postará Martin Špetlík. Hostem večera bude duo Touchie Touchie, které na desce můžete slyšet ve skladbě Haptic.
Co vás na hudbě přitahuje?
Její schopnost odvést mě do jiného světa, pohltit, cítit.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsivně plynout?
Vizi nemám, hudba ke mně přichází sama, pokaždé jiná a jinak a já se jen snažím co nejvěrněji zhmotnit a otisknout abstraktní obrazy do konkrétních zvuků. Pokud se to dá nazvat vizí, tak být co nejpřirozenější a nejupřímnější sama k sobě a k tomu, co vytvářím.
Co vás poslední dobou nejvíc zaujalo? (A co si musí každý poslechnout?)
Poslouchám moc ráda desky Dessert Sessions, Čáry Života, Calvin Love, CAN a Kate NV.
