Ředitelka Designbloku Jana Zielinski o letošním jubilejním, dvacátém ročníku: Jsem šťastná, přišel i Masaryk!
Hravost. Otevřenost. Přijímání těch, kteří se tam zatím necítí jako doma, ale jednou třeba budou. Ve školství se tomu říká inkluze. O to se už dvacet let snaží Designblok, pražský festival designu a módy. Letos přichystal expozice 343 značek, designérů, studií, vysokých škol. Hlavní část Designbloku naplňuje holešovické Výstaviště do 29. října, výstava Manifest je pak umístěna v Colloredo-Mansfeldském paláci do 4. listopadu.
Ředitelka přehlídky JANA ZIELINSKI považuje za jednu z hlavních ambicí Designbloku oslovit střední třídu – stejně jako za první republiky. I Designblok proto letos slavil a pořád slaví založení Československa. Přehlídce vévodí šestimetrová červená prolézačka, rozumějte busta „prezidenta osvoboditele“ od Maxima Velčovského. U ní a v jeho prezidentském stínu také vzniklo toto video Reflexu. Můžete se letos u Masaryka vyfotit, vylézt si na něj, posedět u něj nebo přímo na něm. Je tam s vámi, vy jste tam s ním. Stejně jako je skákací hora Říp pro děti nebo velká klouzačka v národních barvách (nejen pro děti). Můžete se, jak říká Velčovský, stát „symbolicky fyzickou součástí příběhu TGM“.
Ne náhodou vzpomíná ve videu Jana Zielinski na to, že za první republiky byli právě designéři přizváni, aby spoluvytvářeli vizuální identitu nového státu; stali se tak organickou součástí a symbolem pokrokovosti Československa. Doufá proto, že i letos prostřednictvím Desingbloku přispívá k pevnější identitě národa. „Děje se tak v zásadě bez větší podpory státu, ale třeba i tohle jednou zlomíme,“ říká spoluzakladatelka přehlídky, kterou i letos zatím podle odhadů navštíví minimálně 50 000 lidí.
Loni musel Designblok skončit o dva dny dřív, protože vichřice strhla na pražském Výstavišti střechu, postavenou mimochodem jako provizorní za dob Klementa Gottwalda. „Vidím to skoro až symbolicky, protože původní střecha potřebovala jen opravit, nepotřebovala pobít plechem, který tam dali komunisti,“ vysvětluje Zielinski pod už původní střechou Průmyslového paláce, do kterého, jak doufá, bude stát jednou investovat, aby se pořádně opravil. Stejně jako do českého designu. A ano, letos sice hodně prší, ale i přes varování škarohlídů tam zaplaťpánbůh nezatéká. Zatím.
