Do galerie komiksových superhrdinů vstupuje jeden obzvlášť houževnatý: TGM. A hned dvakrát
Pulty knihkupectví se aktuálně prohýbají pod svazky, jejichž obálky opakují magická písmena TGM. Nevíme, jestli nabídka najde i svou poptávku, ale vypadá to, že alespoň sto let po vzniku republiky se čtenáři hromadně stávají milovníky historie. Zdá se přitom, že to zajímavé se odehrálo tak v prvních deseti letech nové republiky, kdy bylo vše ještě na pohled čisté a opravdové. Dva komiksové pokusy o Masaryka ale ukazují, že ta čistota vyrostla z pěkně divokých vajec.
Jednoduchý název TGM nese komiks od scenáristy Zdeňka Ležáka a výtvarníka Petra Holuba z produkce nakladatelství Argo. Ležák je zkušeným komiksovým scenáristou a jinak též šéfredaktorem časopisu ABC. Komiks je příjemně „klasický“. Dějem nás provází sám bělovlasý tatíček, tu a tam komentující klíčové okamžiky svého života. A že jich bylo. Masarykův život se tu před námi odvíjí jako poutavý, dramatický film. Intelektuální a morální poctivost se každé době nehodila, a tak se odvážný intelektuál neustále dostával do křížku tu s jinými učenci, třeba v případu pravosti Rukopisů, tu s pouliční masou, když se vzepřel dobovému antisemitismu. Než se o něco zasadil, nastudoval si vždy nejprve hromadu knih, aby měl ve věci jasno a mohl se do diskuse kvalifikovaně zapojit. O kolik méně příspěvků by dnes bylo v internetových diskusích, kdyby podobně postupoval každý!
TGM jak z reklamy
Výtvarník, který si přezdívá Holman, má jistou ruku. Na první pohled působí jeho kresby celkem usedle, ale oceníme řemeslnou zručnost a také – při druhém pohledu – hravost například s volbou perspektivy v různých panelech. Jeho postavy jsou nakresleny vesměs velmi sympaticky, jako by právě vystoupily z reklamy na nějaké voňavé jídlo, které vám zaručí mocné hygge na celý den.
Minuciózní je i práce s prostředím a pozadím, což jsou prvky, které obvykle přicházejí zkrátka. Autoři se dokonce podle závěrečných slov dost přísně drželi dobových fotografií a dokumentů, aby čtenář dostal pokud možno nepřekroucené svědectví. To výtvarníkovi nebrání dopouštět se jemných žertů: opilému bolševickému komisaři dá rysy ne nepodobné současnému českému prezidentovi, v průvodu komunistů ke konci knihy zase pochoduje dvojice dobře známá z komunistické stokoruny.
Životopisný komiks TGM projde celým Masarykovým životem a řekne většinu podstatného, aniž by se topil v záplavě slov. Jako úvod do státníkova života pro mladé lidi ho lze vřele doporučit.
Masaryk a Aporver?
TGM – Komiksový příběh (vydal C-press), tak se pro změnu jmenuje publikace napsaná Amálií Kovářovou a nakreslená Petrem Šrédlem. Pro scenáristku se jedná o její debut. Z nejasného důvodu je v tiráži uveden jako „manažer projektu“ také filmař Tomáš Krejčí, neslavně spojený s nenatočeným, leč štědře zadotovaným filmem Poslední z Aporveru.
Tentokrát se nejedná o čistokrevný komiks – komiksové strany se střídají se stranami pouze textovými. Celkově se zdá, že se autorka snažila vytvořit něco jako učebnici, která mladým přibližuje nejen Masaryka, ale i celý dobový kontext. Ten je ovšem tak široký, že byl takový pokus již předem odsouzen na tak malé ploše k nezdaru. Například výčet spisovatelů a dalších umělců, kteří byli Masarykovými současníky, je opravdu nadbytečný.
Masaryk spiritistou
Kresba ilustrací je podstatně svižnější, ale zároveň směřuje do grotesky, což možná této látce zrovna nepomáhá. Zajímavostí je, že autoři obou komiksů si vybrali jako podklad k Masarykovu životu Čapkovy Hovory s TGM. Opravdu, do vydání Kosatíkova životopisu s názvem Jiný TGM, jenž vyšel ve stejné době jako tyto komiksové příběhy, tu mnoho moderních biografií tak významné postavy nevyšlo. Oba scenáristé dokonce – zřejmě kvůli stejnému zdroji – často sahají k totožným scénám, například k Masarykově účasti na spiritistických seancích ve Vídni, nebo k jeho hrdinnému skoku do vody, kam spadla jeho bytná.
Knihu uvádí Masarykův citát z Hovorů s TGM, kde prezident v roce 1928 uvažuje o budoucnosti a říká, jak si v duchu maluje svět za sto let (tedy v podstatě náš). Čímž se dostává na půdu, na kterou se ani velký scifista Karel Čapek ve svém díle neodvážil.
