Žhavá objetí žen a vzrušení z boje: barbarské historky z doby, kdy byl mužský svět ještě v pořádku
Hrdinu Conana asi nemusíme čtenářům představovat. Jestliže jeden pól fantasy literatury tvoří Tolkien, na druhém si vysekal svým mečem mýtinu severský bojovník Conan z fiktivní říše Cimmerie. Jak obstojí v době, kdy se řeší, zda muž smí podržet ženě dveře?
Nakladatelství Argo začalo vydávat francouzská komiksové zpracování povídek o Conanovi, jak je v 30. letech minulého století napsal Američan Robert E. Howard. Stránky prvního svazku ambiciózního projektu Conan z Cimmerie vás vrátí do dětství stráveného nad stránkami časopisu Pif, kde kromě vyloženě dětských příběhů vycházela i dobrodružství pro větší čtenáře. Styl kresby i volba barev či linií jsou podobné, ovšem v Pifu byste nikdy nenašli rozsekaná lidská těla a vášnivé soulože, někdy dokonce jedno vedle druhého.
Nejdřív konat, potom myslet
Každý ze tří obsažených příběhů má jiného výtvarníka. Je přirozené, že ve 21. století opustili původní styl zobrazování Conana jako tmavšího a podstatně svalnatějšího Rahana. Dlouhé metalové háro se dnes už nenosí, Conan nově vypadá spíše jako hospodský rváč a je sofistikovanější než jeho literární předloha. Také se tu, jak už bylo naznačeno, více souloží. Howard, jenž v roce 1936 spáchal sebevraždu, byl dost možná gay a ženy se v conanovských příbězích obvykle mihnou jen mezi řečí, jako předmět k obveselení po vyhrané bitvě. Erotičtí Francouzi to tak ovšem nemohli nechat, takže ženské hrdinky tu dobrodruhovi poměrně zdatně sekundují, a to jak na bitevním poli, tak na loži, kde se mu vydávají ochotně a zcela dobrovolně. Působí jako femme fatale z komiksového cyklu Sin City od Franka Millera – a sám Conan je tu docela podobný Millerovým hrdinům, kteří se nebojí smrti a dříve konají, než přemýšlejí, což jim ostatně mnohokrát zachránilo život.
Conan filozof
Nejklasičtěji působí první příběh Černý kolos, v němž je Conan osloven princeznou pouštní říše, aby ochránil její město před nájezdem armády, jíž slouží černá magie. V mnohem epičtějším příběhu Královna Černého pobřeží se Conan stane na čas druhem obávané pirátky a podnikne s ní její poslední, nejnebezpečnější plavbu do zapomenutého města plného zlata – a vraždícího zla. Dokonalá je dvoustrana, na níž se Cimmeřan a pirátka vášnivě milují, zatímco textové bubliny zachycují jejich filozofování o bohu, životě, smrti a tak vůbec. „Jestliže život je jen přelud, pak jsem jím i já. Takže je pro mě ta představa skutečná. Žiju, hoří ve mně život, miluju, bojuju, pak jsem spokojen,“ uvažuje Conan v duchu, za který by se nemusel stydět třeba takový Ladislav Klíma.
Tento prostřední příběh je kreslený nejdynamičtěji a textově má nejblíže k půvabné parodii na vyhraněné žánrové příběhy – věty se někdy stávají barvotiskovými floskulemi a postavy téměř karikaturami. Například posádka černošských pirátů připomíná spíše tlupu opic. Vládkyně pirátů má zase postavu a ošacení bližší pornohvězdě než korzárce. Je jasné, že právě drnkání na struny politické korektnosti je jednou z přidaných hodnot tohoto dílka.
Utopie mužského šovinismu
Třetí příběh je stylově a duchem o něco modernější, Howard zde koketoval s žánrem westernu a zároveň do něj přenesl své filozofické poselství, které se dnes bez ohledu na všechnu tu korektnost dere znovu ke slovu: „Divošství je přirozený stav lidstva. Civilizace je nepřirozená. Civilizace je jen souhra náhod. Nakonec vždycky zvítězí barbarství.“
Po zvolení Trumpa či Zemana prezidenty začínají ta slova dávat dnešnímu čtenáři smysl.
Ať už čtete původní povídky o Conanovi, nebo listujete těmito komiksy, možná se neubráníte jakémusi utopickému zanícení. Zasníte se o světě, kde muži byli muži a ženy ženami. Budete se chtít rozeběhnout pláněmi severu, s tělem nezhýčkaným městskými příbytky a s očima neoslabenýma umělým osvětlením. Přinejmenším se tam rozeběhne vaše touha, zatímco tělo se zachvěje pod dvěma svetry a prsty ruky místo po meči hrábnou po mobilu, aby zaurgovaly opraváře plynového kotle.
A přesto, abychom parafrázovali Oscara Wilda, mapa světa, ve které není zakreslena Cimmerie, není hodna ani toho, aby do ní člověk zběžně nahlédl.
