Mikoláš Chadima konečně vydal pokračování své knihy Alternativa I.
Skladatel, kytarista a hráč na dechové nástroje Mikoláš Chadima na sebe upoutal pozornost nejen jako jeden z pilířů české alternativní scény, ale také vydáním knihy vzpomínek nazvané Alternativa I. V prvním díle s podtitulem Od rekvalifikací k „Nové“ vlně se starým obsahem se zaměřuje zejména na období let 1966–1981.
V prvním díle mapuje začátky své hudební dráhy a popisuje různé postřehy na tehdejší hudební scéně. Při čtení se ocitnete hluboko v 70. letech a pocítíte na sobě policejní obušky prohánějící vlasaté máničky a prožijete s hudebníky jejich neustálé vzestupy a pády. Takto sepsané vzpomínky se staly významným svědectvím a je příznačné, že se nejprve šířily samizdatovou formou. Dlouho se čekalo, zda bude kniha nazvaná lapidárně Alternativa I. mít další pokračování. A hudební fanoušci se konečně dočkali. V prosinci u vydavatelství Galén vyšla Alternativa II. s mírně sarkastickým podtitulem Od „Nové“ vlny se starým obsahem k Velké listopadové sametové restauraci. Kniha navazuje na předchozí díl v roce 1981 a končí symbolicky rokem 1990.
Mikoláš Chadima, který si v době undergroundových uskupení vždy hledal svojí vlastní alternativní cestu, si po hudebních začátcích ve skupině Inrou vydobyl pozici především ve skupinách Elektrobus a Extemporé Jaroslava Neduhy. Po ukončení druhé jmenované kapely se vydává svou cestou s vlastním MCH Bandem, se kterým vystupuje dodnes. Tato navýsost alternativní skupina prošla četnými proměnami a natočila řadu úspěšných desek. Mimo domovskou kapelu vystupoval Chadima v řadě dalších projektů. S bubeníkem Pavlem Fajtem nahráli album Průhlední lidé (1997), s kytaristou Pavlem Richtrem desku In New Work (2004). V posledních deseti letech jste jej mohli vidět a slyšet také v tělesech DekadentFabrik nebo v projektu Strom stínu a Bucinatores Orchestra. Často hostoval i v řadě uskupení mimo alternativní scénu, z těch známějších jmenujme skupiny Mňága a Žďorp, Luboš Andršt Blues Band nebo Pražský výběr.
Nová kniha ostříleného hudebníka mapuje zlomová osmdesátá léta pohledem jeho osobních zkušeností a doprovází ji cenné mapování dobové společenské situace – povolené i zrušené koncerty, domácí kopírování nahrávek, samizdatové tisky i násilnou likvidací Jazzové sekce. Strhující finále v podobě listopadové revoluce by jistě stačilo mnohému autorovi, ne však Chadimovi, jenž opět nešetří nikoho – ani sebe – a s upřímností sobě vlastní popisuje i dny, které přinesly rozčarování, zklamání a ztrátu iluzí z lidí a událostí, byť již ve svobodných časech. Nicméně Mikoláš Chadima je především hráč a skladatel s neutuchajícím zájmem o nové a neotřelé hudební postupy, které je v jeho podání zajímavé sledovat.
Co vás na hudbě přitahuje?
Emoce. Parta.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsívně plynout?
Na to nějak neumím odpovědět. Vždycky jsem chtěl z komponované muziky přecházet nenásilně do improvisingu. Ale je to vize? Asi to nechávám jen tak impulsívně plynout.
Co vás poslední dobou nejvíce zaujalo? (A co si musí každý poslechnout?)
To „co si musí každý poslechnout“ bych asi vynechal, jsme holt lidé vkusu různého. Ale nedávno jsme se v noci vraceli z koncertu v Pardubicích a na Vltavě dávali záznam z Ostravských dnů nové hudby. Skvělé provedení La Passione od Luise Andriessena s Ostravskou bandou. Neskutečnej mazec!
