Přicházíme s nabídkou nekvalitního sexu: 10 nejhorších sexuálních scén v české literatuře v roce 2018

Nemyslete si, literární ocenění Bad Sex in Fiction Award není žádné ořezávátko, ale prestižní trofej. Od roku 1993 ji každoročně uděluje britský měsíčník Literary Review a hrdě ji přebírají literární giganti typu Bena Okriho, Normana Mailera nebo Jonathana Littella. Letos byl za peprnou prasáž ve svém nejnovějším románu, v Komturově smrti, nominován třeba i Haruki Murakami. Ten si na cenu evidentně brousí zuby. V roce 2014 neuspěl, když přirovnal pubické ochlupení k deštnému pralesu, a tak letos přitvrdil. Sklonit se však počátkem prosince musel před americkým producentem a prozaikem Jamesem Freyem, skandalistou, který před patnácti lety vydával čirou fikci za své paměti a namíchl tím ten bambilión čtenářů, co si knihu koupili. V jeho letošním románu Katerina našla britská porota tak příšerně napsané erotické scény, že mu zajistily jasné prvenství. „Jsem hluboce poctěn a s pokorou přijímám tuto prestižní cenu,“ vyjádřil se Frey.

Něco tak dojemně krásného Reflexu, který před pár lety ocenění za nejhůře vylíčenou sexuální scénu od Britů trapně obšlehl, zatím žádný z laureátů nenapsal. Chvilku na sepsání děkovného e-mailu si nenašel ani David Zábranský, jemuž jsme anticenu udělili loni za román Za ­Alpami – a za všechna ta hovna na zlatých podnosech, za trčící péra a černé dírky. Nevadí. Třeba to klapne tentokrát. Spolu s čtyřiadvacetiletým literárním publicistou a bohemistou Kryštofem Ederem jsme vítězem zvolili „týpka, který napsal soubor povídek Buzíčci a novelku Od sebe, k sobě“, jak praví spisovatelův web. Milý Jane Folný, ozvěte se, prosím, abychom si s Vámi mohli připít na Vaše slavné vítězství nějakými předraženými bublinkami, jak to dělají zahraniční porotci a laureáti předobrazu naší ceny. A jaké pořadí jsme přiřkli ostatním literárním erotomanům a roztouženým spisovatelkám? Všimněte si, že v souladu s evropskými kvótami nadělujeme oběma pohlavím rovným dílem.

Házení dětí z oken, vraždy za bílého dne. Seriál Geniální přítelkyně ukazuje poválečnou syrovost

Filmy a seriály

„Displej jí modře ozařoval obličej a vlasy a nejvíc toho mobilního šajnu padalo na její malinký špičatý kozičky. Vo skrčený nohy si vopírala ruce, její hubený stehna se schovávaly před světlem z telefonu a někde na úplný hraně viditelnosti se měnily v pevnej zadeček a měkkou čičinku. A mně najednou z týhle eropohlednice i přes ty zkonzumovaný koňský dávky alkoholu a kuřiva houpnul. Dokonce i vykouknul z ­trenek.

,Hele, Simčo, podívej, někdo nás navštívil,‘ oznámil jsem jí pobaveně.

Potom jsme teda logicky nějakej čas šmoulovali.

A když jsme skončili, tak si Siminka utřela mým tričkem svoje pidi kozičky a znovu sáhla po mobilu.“

Než se pokusil psát jazykem náctiletých, zkonzumoval nejspíš Jan Folný „koňský dávky alkoholu a kuřiva“. A takhle se dnes podle něj dělá sex mezi mladými. Před ním se, s odpuštěním, „poustuje“, „fejsuje“ a „instagramí“. „Mladej Hájek smurfuje“ „nunýska Siminku“ a před čtenářem místo roztoužených, vzrušených a vzrušujících těl v poťapané estrádě defilují za zvuku žesťů chundelatá koťátka. Trochu jako satisfying video na YouTube, right? Inu, čím víc se esemeskuje, tím míň se souloží, to je známá věc. Zde se ze sexování stalo sextování, k tomu dost infantilní. Jedenačtyřicetiletý autor roztříštěného románového příběhu o vyprázdněnosti a banalitě žití musel u psaní příhod tří kamarádů postižených akutní krizí středního věku a plochostí charakterů místy trpět jako zvíře. Ne kvůli tomu, že se při tvorbě nezvládl dostat za hranici klišé – ale proto, že sám kdysi učil češtinu a možná mu občas problesklo hlavou, že jazyk v jeho románu je chvílemi natahován na skřipec.

Miroslav Pelta: Nepostradatelný funkcionář často chodil za hranu, nakonec přecenil své síly

Causy

„,Můžem?‘ zeptal se Roman. Ležel nade mnou a rukou si vzrušoval penis.

Připadalo mi vtipné, jak se vyhýbal očnímu kontaktu, a v jeho zorničkách jsem mohla spatřit nahé tělo jeho představ. Něžně jsem ho objala roztaženýma nohama a snažila se uvolnit. Při tomto rituálu ponížení jsem v něm navzdory jeho přitažlivosti viděla jen pevnou krabici s trčícími končetinami, hlavou a penisem, který určuje vše, co se bude dít. Ještě několikrát zapumpoval nahoru a dolů, načež se mi ho pokoušel protlačit do rozkroku.

,Ta díra je asi o pět centimetrů níž,‘ upozorním ho opatrně.

Není to poprvé, co trénujeme sex, ale pozice navigátora mě začíná unavovat.“

„Jaká bunda, taká kunda,“ dí jedno z nejfajnovějších mouder rádobyironické prvotiny-prkotiny vystudované módní návrhářky Kláry Nováčkové. Je jí ovšem teprve pětadvacet, takže nemusí nic vědět ani o psaní, ani o sexu. Tím je snad k ukázce řečeno vše.

„Peřina se z tebe strhává a zalehává tě těžké mužské tělo, lekáš se a chceš se otočit, ale ruka ti silně přitiskne hlavu k polštáři a vzápětí do tebe bez nejmenších problémů proniká velký penis. Jeho náhlá přítomnost tě překvapí, ale na cestě k vrcholu způsobí takové blaho tam uvnitř, že se začneš rozpadat a vykřikneš, ale ruka ti drsně stiskne pusu. Jazykem ji lížeš, je slaná, to je výtečná kombinace s vůní nasládlého pižma, které se okolo rozlévá, cáká na podlahu a ve vlnách dotéká až do koupelny. Oba přirážíte naproti sobě jako zběsilí, ale v poslední vteřině z tebe penis nekompromisně vyklouzává a ty vztekle kousneš ruku, která ti stále drží ústa, a rukama se vší silou zaryješ do těla, které na tebe naléhá. Prsty ti hrubě zakrouží mezi půlkami a proniknou do konečníku, dostaneš strach, sice jsi tohle v životě už párkrát dělala, ale je to několik desítek let a většinou – i když ne vždycky – to dost bolelo, pokud si dobře vzpomínáš. Než stihneš zaprotestovat, zadkem ti projede bolest, tlak, pocit něčeho obrovského, co musíš vytlačit ven, ale co ti zároveň svým setrváváním působí rozkoš. Nehýbeš se a počkáš, až ti do střeva začne proudit životodárná tekutina.“

Druhý román Dity Táborské byl vysázen písmy Kunda Book a Urban Grotesk; esence názvů těchto fontů se zajímavě projevuje i v našem úryvku. Du-forma, nešikovný úvodní obrat „peřina se z tebe strhává“, rozlévající se a cákající pižmo a kroužící prsty, jejichž majitelem může být neznámý agresor i napadená Sabina, situaci na přehlednosti ani sex-appealu nepřidají. A pokud by nás stejně jako Sabinu překvapila „náhlá přítomnost velkého penisu“, u „životodárné tekutiny“ jsme doma – to je totiž kýč jako bič.

Jiří Havelka: Protektorátní ministr, který se bil za česká práva. Komunisté mu za to ničili život

Causy

„Svlékla ho. Ponožky, triko, kraťasy, trenýrky. Když byl nahý, klekla si a vzala ho do úst. Nečekal to, zamumlal ,to přece ne, já…‘, ale ona si s ním hrála, masírovala mu varlata, kousala ho zuby do železně ztopořeného penisu, strhla ho na podlahu, na záda, sedla si na něj jako na kobylu, prohnula se dozadu a vypnula prsa s vyzývavě trčícími bradavkami.

Na parketách v ložnici jejích rodičů.

(…)

Nadzvedla se v kyčlích a sama se na něm vzrušovala. Nedovolila mu dělat nic. Bál se, že vystříkne, ale nějakým zázrakem vzhůru se deroucí semeno ovládl. Barbora si ho pak do sebe sama drsně zasunula a vykřikla. Šaman cítil, jak z ní vytéká šťáva do jeho chlupů, zmáčela ho. ,Už, už, úúúúž,‘ úpěl, ,už, už, úúúúž,‘ a ona se z něj vytrhla. Klekla si mu nad obličej, vzala jeho hlavu pevně do obou rukou a tiskla si ji silou mezi stehna. Vzdychala, křičela, řvala, její šťáva mu vytékala na nos, na rty, do úst.

,Postříkals mi záda,‘ řekla vteřinu poté.“

Snad až příliš mnoho tělesných šťáv prýští z tohoto textu. Ba i čtenářův jemnocit krvácí. Novinář a někdejší politik Martin Fendrych se po šedesátce rozjel (na kobyle) do končin, kam lidská noha dosud nevkročila. Hlavní hrdina jeho (blogo)románu Šaman, syn estébácké šajby, sice dokáže lidem jasnovidně nahlížet do hlav, ale sám je děsně překvapený, když ho někdo nejdřív svlékne a pak začne sexuálně uspokojovat. „Nečekal to!“ Jak by taky mohl! Když vás osoba opačného pohlaví vysvlékne, obvykle to přece dělá kvůli rutinní dermatologické prohlídce. Jakmile vás pak „strhne na podlahu“, možná vám pád urazí váš „železně ztopořený penis“, au! První scéna evokuje spíš než erotický akt plný vášně kolizi na parkovišti těžebních strojů (co si „do sebe samy“ cosi „drsně zasunují“), i ty čelisťové drapáky tam jsou. A děkujeme za zmínku o rodičovské ložnici – hlavně aby se nám čtenář náhodou nevzrušil. Popis vyvrcholení pak upomene na zvuky zaslechnuté na hlavním nádraží: „Už, už, úúúúž. Už, už, úúúúž.“ Fuj, fuj, fúúúúj.

Zneužívání v dětství, předávkování v dospělosti. Benedict Cumberbatch exceluje jako Patrick Melrose

Filmy a seriály

„Frederick udělá jeden krok směrem k Alici. Jeho penis je připravený a dotýká se Alice ve slabinách. Jednou rukou jí stáhne černé kalhotky. Pak ji uchopí oběma rukama. Teprve v té chvíli se Alice pohne. Nohama obejme jeho boky a rukama se chytne jeho ramen. Frederick se s Alicí pohybuje, její trup se ve chvíli vzdaluje a pak zase vrací a dotýká se Fredericka. On udělá s Alicí dva kroky a opře ji o bílou stěnu. Její vlasy se divoce pohybují. V pokoji je slyšet jen puštěná hudba a zvuky jejich těl. ,Už stačí!!‘ vykřikne náhle Alice a snaží se rukama odstrčit Fredericka, ten ji pevně uchopí a přenese na postel. Pak jí svou rukou přidrží obě paže, ona se na něho dívá: ,Nechej toho, dost!‘ křičí nahlas.“

Víte, jak to dopadne, když si módní návrhářka (Šárka Šišková) zkusí napsat prvotinu a pak si ji při ignoranci všech zásad nakladatelské práce, bez redaktora a bez korektora (máme-li věřit tiráži), sama vydá jako první a jedinou publikaci ve vlastním nakladatelství? Velmi špatně, až děsivě. Navrch huj, vespod fuj: pod čistou obálkou zdobenou akvarelem se skrývají dramata červené knihovny třicátých let, promenují se zde mladé herečky a talentovaní režiséři střižení dle modelu Christiana Greye z Padesáti odstínů čehokoli, fragmentovaný děj ilustrují důmyslná sousloví typu „Roman je dlouze ženatý“. Ukázka „sexu“ působí jako cvičný text češtiny pro začátečníky, na němž si má cizinec prosvištět číslovky (jeden, jednou, oběma, dva, obě) a zájmena (jeho, jí, ji, jeho, jeho, její, on, ji, jeho, její…). Stylová topornost je vyvažována košatou situační i jazykovou komikou, v niž by čtenář u erotických scén, jimiž kniha přetéká, zajisté nedoufal. I akrobacie se dočkáme: kdo dokáže jednou rukou stáhnout stojící ženě kalhotky a zachovat u toho vážnou tvář, získá od nás klíčenku ve tvaru hadrové panenky, jejíž „vlasy se divoce pohybují“. Při četbě polotovaru by si užil snad jen korektor. Ten by poté na autorku „nahlas zakřičel“ (jako by šlo křičet jinak než nahlas) to, co Alice na Fredericka: „Nechej toho, dost!“

Ladislav Vízek: Fotbalista, který to s míčem fakt uměl, bavič, legenda i kritik poměrů v českém fotbale

Causy

„Plachá se protáhla jako mrouskající kočka, típla cigárko a dolila si šampaňské. Vzpomněla na režiséra Chalupu a značka Vdova Klikotová jí najednou připadala hrozně vtipná. Přitáhla si k sobě Líbezného a s rozkoší se mu znovu otevřela.

,Pojďte ještě ke mně, pane režisére! Jste hrozně atraktivní! V tom fraku vypadáte jako…‘

Náhle se jí skoro zastavilo srdce. Pokojem se rozezněl hlas zesnulého režiséra: ,To je debil, ten ředitel! Von je snad zednář nebo co…!‘

Líbezný okamžitě přestal s kopulačními pohyby, jeho penis ochabl a stáhl se jako tykadélko hlemýždě před nůžkami na nehty.“

Nelze neocenit, jak kreativec vskutku kreativně provázal jazyk nejtriviálnější ženské literatury („znovu se mu otevřela“) s vazbami jak vytrženými z učebnice sexuologie („přestal s kopulačními pohyby“, „penis ochabl“). V nakladatelské anotaci povídkového souboru Ondřeje Hübla se píše, že autor „disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení“. Snad se (tou chutí) nenakazí další autoři. Protože číst o penisu, který se stáhl „jako tykadélko hlemýždě před nůžkami na nehty“, víckrát než jednou za život, to by člověk s těmi „kopulačními pohyby“ nejspíš přestal nadobro.

Před krutostí banderovců bledly i německé jednotky SS. Přesto je dnes Stepan Bandera oslavován jako hrdina Ukrajiny

Causy

„Sehnul se, popadl ji za nohy a přehodil si je přes ramena. Lízal ji a chlemtal jako pes. Kousnul ji do zadku, sál klitoris, ocucával ho a mnul v zubech. Kdyby chtěl, mohl jí ho ve vteřině ukousnout. Třeba to ještě udělá. Potom si ji spustil tak, aby do ní mohl vniknout. Bušil do ní, jako by byla jen mrtvou flákotou masa.“

Ukázka je pouze drobnou ochutnávkou ze dvou dosti výživných stránek Mainstreamu z pera dvaatřicetiletého prozaika Miroslava Pecha; kniha má být „silný a znepokojivý společenský horor, kde hranice mezi tím, co je skutečné, a co se zrodilo z našeptávání paranoiou ovládané mysli, je stejně tenká jako hranice mezi láskou a nenávistí, pravdou a lží, dobrem a zlem“. Kvitujeme, že se násilník pokouší uspokojit svou oběť, ale chudák Klára si to bohužel neužila („Než stihla cokoliv udělat, muž se na ní [sic!] vrhnul.“). Zároveň útočník předvádí vysokou gymnastiku, když dokáže kousnout do zadku člověka, jehož nohy má kolem krku. Zkoušeli jsme to v redakci a nezdařilo se, pokud tedy zablokovanou krční páteř nepovažujete za něco srovnatelného s orgasmem.

Jako Kmotr po několika panácích vodky. Seriál McMafia vám ukáže, co umí ruské podsvětí

Video

„A pak, když jsme dojeli ke mně, jsem nad sebou viděl jenom její pohupující se prsa a na nich koláče temných bradavek. Nechala mě ze sebe vyklouznout a hned mi vzala ruku a já jí tam zastrčil tři prsty a rychle jsem zahýbal předloktím tak, až se zaklonila a postříkala mi přesně to, čím jsem jí dělal dobře. Potom se na mě zase nabodla a pomalu hýbala pánví jako indiánská dcerka dojíždějící v koňském sedle poklidně do osady.“

Mohlo by se zdát, že plodný spisovatel a knižní editor Ondřej Horák nepíše o ničem jiném než o roztažených nohou a sexu na všech možných místech. Většinou pěkně – jeho předchozí novela Nebožtík byla letos nominována na cenu Magnesia Litera; novela aktuální na anticenu Reflexu. Mrtvá schránka je prostoupena vilnými, nenasytnými ženami, které se nechávají různě obšťastňovat neukojitelným hlavním hrdinou s fantazií vyhořelého pornoherce. To nabodnutí muselo indiánskou dcerku zatraceně bolet; ještě že vypravěči nesejde na ničem kromě vlastního ega a Vinnetoua zastřelili už před více než padesáti lety.

God Save the King! Dočká se někdy princ Charles trůnu?

Causy

„Strašně se mi to s Jitkou líbí, líbám ji a svírám, je to pořádná divočina. Pak už nemyslím vůbec, nemůžu se ovládnout, rychle si povolím tkanici u modráků, vytáhnu ho a zasunu do ní, jen tak v kuchyni na stole, mezi rozdělaným masem a kostma. Je vidět, jak strašně to chce, a mně se zdá, že bych na ní takhle dokázal jezdit pořád, naštěstí jsem ale ještě dost při smyslech, abych péro zavčas vytáhl a udělal se jí na stehna. Jak vidí, že jsem hotovej, začne zase bulet, padne mně do náruče a vzlyká. Stojím tam s holým zadkem a najednou je mně všechno odporný. Celá ta kuchyň, ten puch z masa, a nejodpornější mně je ubulená Jitka.“

Marcela mu doma nechce dát, tak to zkusí s Jíťou, co má „malý kozky“ a polorozpadlý barák. Držitelka Magnesie Litery i Zlaté stuhy za dětskou knížku Petra Dvořáková se v letošním románu Dědina zabývá „polem, závistí, chtíčem a otčinou“. V téhle scéně, která je spíše než erotikou výtažkem trapnosti známé z trilogie Slunce, seno…, nemá naštěstí hanácké nářečí takový prostor jako jinde v knize. Výrazy onanija, kopolaca, přečochnó k žalodu, lóbat, jebat ceckatú kobjenu aj. (excerpce z publikace Josefa Borockého Hanácké slovňik) by čtenáře spíš narušily, než vzrušily.

Zuřivý Paroubek zabil milenku. Tři roky vězení se zdají málo

Historie

„Polibky mi pokryl celý obličej, a když jsem si omylem říhla a celou mou kancelář zaplavil česnekový sleď, řekl: Miluji tě, a prudce vyvrcholil. V tu chvíli jsem ztratila hlavu. Můžete namítnout, že to bylo kvůli hyperventilaci, jistě, ale i láska se přece hlásí fyziologickými deficity.“

Podle této vědecko-fantastické prózy přední české prozaičky Petry Hůlové se chystá hra v němčině; je fakt, že věty typu „Vaše povadlé čuráky jsou pěstí do oka evropské humanity“ patří spíš na jeviště než do knihy. V dystopickém románu se hojně „manipuluje s údem“ a kožené, tupé obludy typu sestry Ratchedové z Vyhoďme ho z kola ven převychovávají muže, aby brali „ženu jako bytost, a ne jako kundu“. Což my feministé oceníme, ale jinak bychom ten „starosvět“ raději neměnili – pokud by tedy měl sex nadále probíhat v oblaku puchu a rychleji než blesk jako ten v ukázce.

Ivanka Trumpová: Nejmocnější žena Bílého domu má podnikatelský talent a snad i prezidentské ambice

Causy

Pro čtenářovo pobavení a mimo soutěž, to aby to poésii nebylo líto, přetiskujeme též verše renomovaného českého básníka Petra Borkovce z jeho letošní sbírky Herbář k čemusi horšímu, knížečky kratochvilné a parodické. Takovou perzifláž lidové poezie, v níž vzletná čeština obrozenská smilní s mrdem přízemním, ryze současným, aby pohledal! Takhle se to má dělat!

V háječku

V tichém háječku,

v letní přírodě,

uprostřed léta,

na kraji lesa,

venku v přírodě

dvojice šveholí,

slavíček píchá.

Ó, jarní prcání

střídají s mrdáním,

lezení po skalách

s přírodní prsatkou,

s dychtivou maminou,

se sladkou hubičkou,

se ženskou v zahradě,

se štětkou v lese.

Teče potůček

okolo háječku,

borci se dělí,

počkej, Jeníčku.

Ojíždí starou,

ojíždí zralou,

nechá se mrdat,

poprvé líbá,

ručku jí tiskne,

tvářičky líbá,

poprvé v hájku

šťastlivec buší.

Když jsem tě, milko…

Když jsem ti vyšla…

Rozdováděně

tam na mě čeká,

až máti usne,

mi to udělá,

Usnula máti,

borci se dělí,

Jeníčku milý,

posečkej chvíli!

Chcete se bát? Nenechte si ujít 10 nejlepších hororů roku 2018

Filmy a seriály