Obálka komiksu Bratrstvo krve: Hustej nářez

Obálka komiksu Bratrstvo krve: Hustej nářez Zdroj: Archiv nakladatelství Epocha

Obálka komiksu Bratrstvo krve: Hustej nářez
Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Změnili se natolik, že jako lidé už jenom vypadají. Říkají si Bratrstvo krve.
Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Nikdy se však k sobě nechovali jako bratři.
3 Fotogalerie

Kotletův Hustej nářez, jak ho asi nikdo nečekal

Komiksových adaptací původních českých děl u nás tak moc nevzniká. A dojde-li k adaptaci nějakého z románů či povídek úpadkových žánrů, jde už o význačný svátek hned dvou komunit – té scifistické a taky té komiksové. Teď se své předělávky dočkal úspěšný epigon Jiřího Kulhánka, František Kotleta. Hustej nářez je nyní k dispozici i v bublinách.

Když před pár lety vyšly komiksové adaptace povídek Ondřeje Neffa Děsivé radosti, které lehce strnule, ale o to „zápaďáčtěji“ nakreslil Michal Suchánek, byla to velká událost, která asi slávou předčila lehce pozapomenutá dílka populárního spisovatele, který psával scénáře ještě pro Káju Saudka. Jak dopadl ve srovnání s tímto komiksem Hustej nářez, který právě vydalo nakladatelství Epocha?

Zalepit díru v srdíčkách 

Nejdřív se blíže podívejme na fenomén samotného Kotlety. Jedná se o pohrobka stále živého, ale nepíšícího, a tedy pro opuštěné fanoušky de facto zemřelého, Jiřího Kulhánka, autora jedinečných pulpových příběhů plných mozkomíšních tekutin, olova a lásky. Kotleta (dávno provařený pseudonym) vznikl jen jako marketingový produkt, který měl zalepit díru v srdíčkách neuspokojených fandů. Celé se to povedlo na tisícovky procent a Kotleta, který měl v popisu práce být víc Kulhánek než Kulhánek sám, je dnes možná větší pojem než samotný Kulhánek (doufáme, že to teď stylisticky nekulhá).

V lásce Kotleta pokulhává

Jak jako víc?, ptáte se možná. Zejména v tzv. hláškách, což jsou povětšinou za vlasy přitažené a ještě častěji obhroublé příměry a metafory, které by nikdo nikdy v konverzaci nepoužil. Nadsázka úplně ve všem, pokračování literární skupiny Rigor Mortis. Základní ingredience. Příběhy jsou také víc – Kulhánek psal buď o upírech, nebo o mimozemšťanech. Kotleta obojí spojil, takže fanoušci dostali dvojitou dávku všeho, co měli rádi. Příběh si nehraje na Dana Browna a svižně odsýpá. Jen v opravdové lásce Kotleta pokulhává. Dojímačky u něj nikdy nebyly tak něžné, jako je svede Mistr Kulhánek.

Přiveďte mu dramaturga!

A teď si to celé představte jako komiks. Zadrhnete se hned na začátku, protože svižný akční příběh, který je založený na barvitých popisech reality ústy sprostého a v knize trochu lowcostově vtipného hlavního hrdiny tak nějak nefunguje. Ono vyprávět komiks v ich formě je o dost těžší než tak napsat knihu. Autor zahnal do kouta sám sebe – už když na prvních stránkách popisuje to, co čtenář vidí na obrázcích, je třeba se o něj začít bát. A oprávněně.

Pak totiž dojde na to, co tak skvěle funguje v textu – na hlášky. A to už se dere zvolání: Přiveďte mu dramaturga! Přesně ten totiž chybí Kotletovi při tvorbě jeho prvního komiksu podle knihy, která čtenářsky tak skvěle funguje. Romanopisectví a komiksová scenáristika jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Pokud ale budou chtít Kotletovi fanoušci obrazovou podobu Nářezu – filmu se asi jen tak nedočkají –, určitě mu vše odpustí, vždyť výrobu komiksu podpořili už v předprodeji. I když…

Moc mu totiž nepomohla ani autorka obrazové složky Jana Kilianová, která nezaujme ani bombastickou kresbou, ani vynalézavou prací s komiksovým médiem. Anatomicky je všechno správně, obrázky a panely běží v klasickém sledu, zkrátka neurazí, ale ani nenadchnou. Komiksová scéna je u nás ale asi tak o deset let dál a tohle už namlsané publikum neuspokojí.

„Vzpomínce na knihu“ chybí odstup

Verdikt je jednoznačný – pokud si chcete užít Kotletu, nezačínejte komiksem. Při adaptaci vlastního díla mu chybí odstup, což bude asi dané onou kultovností předlohy a přehnanými očekáváními přehnaných očekávání fanoušků. Snaha dostat do média, jehož hlavní devizou je zkratka, všechno, co nabízí kniha, pak kupodivu netvoří komiks, jak autoři zamýšleli, ale „vzpomínku na knihu“ či velké množství ilustrací k původnímu románu. Pravda, v druhé polovině ubývá hlášek a jde se víc po ději, takže se celý dojem začne zlepšovat. A třeba se po zkušenosti s prvním dílem ten další, který vyjde ještě letos, povede lépe.