Jiří X. Doležal bere na milost česká haiku
Haiku je japonský literární útvar, báseň tvořená trojverším s počty slabik 5–7–5, dělicí pauzou a zařazovacím slovem. Celý život jsem si myslel, že je tento lyrický útvar oslavující zpravidla krásy přírody nepřenosný, že je de facto možný jen v japonštině. I proto, že v Japonsku také vznikla hned dvě slabičná písma.
V textech o historii a filozofii zen i japonské literatury lze snadno najít, že haiku je verbalizovaný dotek větru, odlesk zapadajícího slunce na hladině rybníka nebo křivolaká borovice proti nebi. Takže tohle jsem věděl. Ale nikdy jsem žádná haiku nečetl. Ta v češtině v mých očích většinou nefungovala, ta v angličtině dávala snad vytušit, co jimi autor chtěl japonsky říci, ale ten dotyk pocitu, který známe třeba z pohledu na kaligrafii, se ani zde nedostavil. I když, nezastírám, to možná bylo jen mou chabou znalostí angličtiny.
108 iluzí, 108 úderů zvonu
Až teď se mi dostala do ruky krásná knížka s nemarketingovým, nebulvárním a nechytlavým názvem Haiku 108. Roku 2017 její básně napsal (a v nakladatelství KANT vydal) Jakub Zeman, japonolog, publicista, tlumočník, dlouholetý příznivec a propagátor tradiční japonské kultury a estetiky, autor a teoretik žánru haiku, milovník čaje a čajové kultury, adept bojových umění a japonského meče, kurátor sbírek asijského umění Národní galerie. „Počet sto osmi haiku v této sbírce evokuje sto osm buddhistických iluzí gan, mizících v čistém chladném zvuku počátku japonského nového roku v doznívání sto osmi úderů zvonu.“
Kaligrafie Jiřího Straky
Sbírka je bibliofilie a její motto zní: „Skutečnost nelze vysvětlit přirovnáním, protože neexistuje nic, k čemu by se skutečnost dala přirovnat.“ To napsal sensei, mistr zen Paj-Čang, Číňan, který zemřel roku 814. Svazeček o čtyřiapadesáti stránkách ilustroval, a nádherně, Jiří Straka, náš nejznámější kaligraf a sinolog. Pro mě je to kniha roku tohoto a nejspíš i následujících. A aby to nevypadalo, že jsem zaujatý: velmi kladně ji hodnotí i mnohem kompetentnější lidé, než jsem já. Její předmluvu kupříkladu napsal profesor čínské Ústřední akademie výtvarných umění v Pekingu Wu Yu, jeden z nejvýznamnějších žijících čínských malířů.
Prázdnota – forma
bez konce plynou mraky
v dokonalé nic.
