Válka se Slováků dotkla méně než jiných. Slovenský štát slovem i obrazem
Brněnské nakladatelství Extra Publishing právě obohatilo edici Živá historie novým artefaktovým svazkem Slovenský štát 1939–1945. Někomu by se možná mohlo zdát, že tento vydavatelský počin trochu vybočuje z řady; vždyť předchozí, stejně koncipované svazky byly věnovány československé první republice a protektorátu. Opak je však pravdou. Nejnovější dílo předešlé tituly znamenitě doplňuje. Nezapomínejme, že Slovensko je náš nejbližší soused, s nímž udržujeme nadstandardní vztahy a pojí nás s ním minulost prožitá ve společném státě, jakož i historické svazky.
Na nejnovější publikaci nakladatelství Extra Publishing se podílela početná plejáda kvalitních slovenských autorů a na výsledku je to znát. Všímají si doslova všech aspektů života ve „farské republice“, jak se někdy Slovenskému štátu posměšně přezdívalo, a pokud netrpíme apriorními předsudky a jsme ochotni přijímat vědecky zdůvodněné poznatky, dospějeme k překvapivým závěrům. Z knihy se totiž při pozorném čtení, a ne pouhém listování dozvíme, že zatracovaný „klerofašistický“ stát dokázal zajistit Slovákům to, co nestihla demokratická první republika, zejména práci. Vystěhovalectví sužovalo malou zemi pod Tatrami dlouhá desetiletí. Po vyhlášení samostatnosti však prožívalo slovenské hospodářství, alespoň v počátcích, boom. Třetí říše kupovala jeho zemědělské přebytky, a dokonce i zbrojovky pracovaly naplno.
Tiso píše Hitlerovi
Dočteme se o hospodářství, kultuře a sportu, o tom, které země Slovenský štát diplomaticky uznaly (nebylo jich málo), seznámíme se s překlady telegramů, jež si vyměnil Jozef Tiso s Adolfem Hitlerem a naopak, s překvapením zjistíme, kolik stály různé produkty v porovnání se mzdami. Absolutní třešničkou na dortu pak je 55 vložených kopií unikátních dobových dokumentů a cédéčko coby zvukový obraz doby. Jde o zcela unikátní krok, jelikož v porovnání s Československou republikou a Protektorátem Čechy a Morava se zvukových dokumentů z období Slovenského štátu a Slovenské republiky dochovalo jako šafránu, takže redakce se někdy musela uchýlit k improvizaci.
Ušetření Slováci
Publikace neopomíjí nezvratný fakt, že slovenská armáda se po německém útoku na Polsko jako první postavila po bok svého mocného patrona a o necelé dva roky později se zapojila do „křížového tažení proti bolševismu“ přepadením Sovětského svazu. Tady je třeba učinit malou poznámku. Jelikož mezi nepřeberným množstvím použitých pramenů a literatury figuruje špičková tetralogie vědeckého pracovníka Matice slovenské Pavla Mičianika Slovenská armáda v tažení proti Sovětskému svazu (1941–1944), je škoda, že z ní není použito mnohem více podrobných a širší české čtenářské obci zcela neznámých údajů.
Je pravda, že se, jak stojí v knize, zúčastnilo protisovětské kampaně úhrnem sto tisíc slovenských vojáků, zdaleka nejvíc v historii této země, avšak v porovnání s jinými spojenci nacistického Německa utrpěli relativně malé trvalé ztráty: podle knihy Marka Axworthyho Slovensko Osy: Hitlerův slovanský klín 1938–1945 jen 3772 osob (1235 padlých a zemřelých na zranění, 2243 nezvěstných a 294 zajatých), zatímco Maďarsko 535 764, Rumunsko 355 613, Itálie 84 830, a dokonce i Finsko, čítající zhruba o milión víc obyvatel nežli Slovensko, 58 715! To spolu se skutečností, že anglo-americké nálety začaly pustošit slovenská města až od roku 1944, přispívalo k pocitu valné části obyvatel, že se jich druhá světová válka příliš bezprostředně nedotýká.
Odsouzení, popravení
Jak se v knize dočteme, ani represe Tisova režimu vůči obyvatelstvu nepůsobily tak drasticky. Z politických důvodů sice na Slovensku bylo v letech 1939–1944 odsouzeno 2796 lidí, z toho třináct k trestu smrti, ale ani jeden člověk na popravišti neskončil. Slovensko bylo jediný stát mocností hitlerovské koalice, jenž nepopravil ani jediného svého vojáka! (U nás tak obdivované Finsko jich v letech 1939–1946 popravilo 528 z 681 odsouzených k smrti!)
Největší hanbou za dobu existence „farské republiky“ tak zůstává deportace 57 628 slovenských Židů do vyhlazovacích táborů v Polsku; přežilo pouhých osm set. Opravdové válečné hrůzy poznalo Slovensko na vlastním území ve velkém rozsahu teprve po vypuknutí Slovenského národního povstání 29. srpna 1944, po vstupu Rudé armády a zahájení krvavých bojů.
Apologeti Slovenského štátu kritizují, že poválečné soudní postihy dosáhly na Slovensku mnohem větších rozměrů než v dobách luďácké republiky. Vždyť bylo odsouzeno 8058 osob, z nichž 55 dostalo hrdelní trest, k jehož vykonání ovšem došlo jen v 29 případech.
To vše a ještě mnoho dalšího se z této nádherné a podnětné knihy dozvíte.
