Pět důvodů, proč na Harryho Pottera naživo do Londýna: Skvělé efekty i herci, Hermionu hraje černoška
Jsou slavné inscenace. A pak je Harry Potter. Britské divadlo větší senzaci za posledních třicet let nezažilo – a hned tak nezažije. Harry Potter a prokleté dítě, inscenace londýnského West Endu, měla světovou premiéru v létě 2016 a téměř vyprodaná je až do února 2020; uváděná ve dvou dílech zabere pět hodin času. Důvodů, proč tohle představení vidět, existuje mnoho. Já pro vás vybrala těch pět zásadních.
Není legrace se tam dostat
Před každým představením stojí u vchodu spořádaná fronta doufajících rodičů, že někdo lístek vrátí. Nevrátí.
I když máte lístky (stojí 30–130 liber) a i když přijdete v kostýmu Harryho nebo Hermiony, do divadla Palace Theatre vás pustí jen po osobní prohlídce jako na letišti. Z bezpečnostních důvodů musíte před vchodem vyhodit i vlastní jídlo a pití, ale zase se pak mají výborně okolní bezdomovci. Hlavně ten jeden, co sedí u bočního vchodu, ten má od budoucích diváků i pivo a drinky. Zaplatíte libru za každý kus v šatně, pět liber za program, deset za sklenku šampaňského a čtyři za sklenici vody – a… představení režiséra Johna Tiffanyho, který mimochodem režíroval i broadwayský muzikál Once Markéty Irglové a Glena Hansarda, is „about to begin“.
Kouzel zažijete stejně jako v knížkách
Zvládnout všechna ta kouzla na holém jevišti není hračka. Sebevědomě a přitom jednoduše vymyšlená divadelní podoba vycházející částečně i z nám dobře známé poetiky černého divadla Harryho Pottera v kouzlení neomezuje. Vzduchem létají knihy z regálu do regálu, promlouvají k divákům, kouzelníci se přepravují skrz krby a i tady se bojuje tradičně, s použitím kouzelnické hůlky. Jen k tomu máte nádavkem spoustu poctivého divadelního dýmu, žádné velké technologie. Technicky dokonalý je však let mozkomorů na konci první půlky, kteří se vznesou nad diváky, a kdo tvrdí, že se v té chvíli nebál, bojí se doteď.
Mladí herci, které jen tak neuvidíte
Děj hry, kterou napsal Brit Jack Thorne, se odehrává devatenáct let poté, co skončil románový příběh o čaroději Harrym Potterovi. Thorne na hře spolupracoval s autorkou série J. K. Rowlingovou a režisérem Johnem Tiffanym; s dramatem tudíž nastoupily nové postavy a britské divadlo tak objevilo nové herce, kteří se samozřejmě obměňují.
Vynikající jsou letos v létě Jonathan Case, Scorpius, syn Draca Malfoye, nebo Dominic Short, dospívající Albus, druhorozené dítě Harryho Pottera – zmatený teenager, kterého kouzlení nebaví. Oba mladí herci, zajímaví, uvěřitelní a netradiční (jen ty Scorpiusovy pohyby a vlasy!) tvoří těžiště děje hry.
Hermionu pořád hraje černoška
Ano, čtyřicetiletou Hermionu i teď v létě, tři roky po premiéře hraje černoška. Rowlingová s touto volbou před třemi lety hlasitě souhlasila, když opakovala, že ve svých knížkách přece nikdy nespecifikovala, jakou má mít Hermiona barvu pleti. Dnes je Britům fakt, že filmovou Emmu Watson nahradila (mimochodem vynikající) britská herečka narozená ve Svazijsku Noma Dumezweni, úplně jedno – a od května 2019 ji nově hraje zpěvačka Michelle Gayle.
Harry Potter spojuje Británii
Tahle země prožívá zmatené časy a je dobře, že existuje pár věcí, na které se stále může spolehnout. Kromě BLT sendviče se slaninou, salátem a rajčetem je komerční mašina Harryho Pottera dalším rodinným stříbrem, které Britům dodává pocit, že jejich svět byl, je a bude v pořádku. Prostě: zažít příběh Harryho Pottera kolektivně, s dalšími 1400 diváky se zdá letos v létě smysluplné.
P. S.: A pro úplnost: Harry Potter a Prokleté dítě se hraje samozřejmě i jinde. Třeba v Lyric Theatre na Broadwayi, vyprodán od loňského dubna – v roce 2018 získal v New Yorku několik amerických Tony cen včetně té hlavní.
Na snímky autorky článku se podívejte v naší fotogalerii:
