Perverze, hantec, masturbace a vyšperkovaný text: Legendární KKRD Boys v divadelních Pravidlech bincárny
Uvedení již kultovní facebookové skupiny KKRD Boys na divadelní scénu je bezpochyby, jak se píše v anotaci představení, „námrd sezony“. Že si nedovedete převedení nekorektních, obhroublých a perverzních textů do formy inscenace představit? Také jsem nedovedla, ale divadlo toto dílo unese až s překvapivou lehkostí. Intelektuální obohacení nečekejte. Čekejte obdiv nad tím, jak se často krkolomné texty přeměnily v divadelní poezii. A že nám postmoderní doba umožňuje, aby se facebooková individua stala dramatiky. Ať žijí Pravidla bincárny v divadle Husa na provázku.
Nakažlivé texty brněnských KKRD Boys, kteří se vyjadřují ke všemu od požáru Notre-Dame až po nepovedené demonstrace nácků, se z velké části změnily v jakýsi dialog mezi ostříleným brněnským „pasrem“ a mladým „čobolákem“, který se učí, jak v brněnských pajzlech správně namotat koc a přimět ji k dročení (rozuměj jak ženu přimět k souloži). Je pozoruhodné, jak jednotlivé texty blogu, ověnčeného Magnesií Literou, drží pohromadě, i když jsou to jen jednotlivé obrazy. Podoba představení je bezpochyby zásluhou zejména dramaturgyně Evy Petlákové a režisérky Anny Davidové, nové umělecké šéfky divadla Husa na provázku. Ta je přes svůj mladý věk zavedenou personou české divadelní scény. V Bincárně prokázala mimořádný cit pro dramatizaci, v nesouvislých textech dokázala najít příběh.
Na scéně si spolu vystačí tři herci – dva muži a jedna žena, jež zvládne plnit úlohu všech druhů koc, kterých je v představení třeba. Z počátku se zdá, že starší z herců Jan Kolařík svého mladšího kolegu výrazně válcuje a peprné texty zkrátka dokáže lépe utáhnout. Po chvíli však tato zdánlivá nevyrovnanost zapadne na své místo – Kolařík jakoby si vkládal texty KKRD do úst coby návod, jak být správným brněnským mužem, zato mladší Teleky se tento návod pokoušel realizovat s dychtivostí trochu přitroublého slovenského studenta, který se přijel „naučit číst a vystudovat VUT“. A při nahlédnutí do Telekyho životopisu se dozvíte, že to není daleko od pravdy.
Teleky pak naprosto přesvědčí o svých hereckých schopnostech v intermezzu, kde se mazlí s pivíčkem. O souloži a pivíčku je vlastně celá inscenace. KKRD Boys se se značnou nadsázkou stylizují do role mužů, kterým v životě o nic jiného nejde. Zásadní intelektuální povznesení proto nečekejte, fascinuje spíš forma než obsah. Mezi řádky brněnských legend jde však objevit i některá životní moudra, jako když v asi třech čtvrtinách hry, která pojednává o jednorázových souložích na všechny způsoby, starší z herců přizná, že přese všechno je nejlepší jeho stará, která „ocení každou novou úchylárnu, kterou odkoukáš někde na netu“.
Pisoáry all inclusive a díry na bradavky
Dynamiku hry zpestřují pěvecké vložky, které však ne vždy úplně zapadají do konceptu, hlavně protože hercům často není rozumět, a tak najednou obecenstvo, jinak se svíjející v záchvatech smíchu, ztichne. Představení ale sluší výprava Petry Vlachynské, je patrné, že jeden člověk řešil scénu i kostým, což z mé zkušenosti většinou funguje nejlépe. Bláznivé pestrobarevné kostýmy, které mají takové vychytávky, jako jsou padnoucí otvory na bradavky, se tak nebijí s jednoduše pojatou scénou. Ta vlastně spočívá v tom, že je celá obalená v igelitu, jako kdyby se hoši chystali vymalovat. A to doslova, totiž při masturbaci.
Scénickou vychytávkou jsou pak pisoáry s umělohmotnou dámskou ručkou, která pasrovi přidrží přirození. Na jednu stranu působí trochu navíc, jako vtip, který přišel zvenčí čili od scénografa a vtírá se mezi poetiku KKRD Boys. Na druhou stranu skutečně pobaví, navíc perfektně evokuje prostředí baru a nic dalšího už není potřeba. Snad ani nepřekvapí, že herci využijí pisoáry i jako nádoby na drinky. A co se ještě sluší zmínit, je, že přímo k představení vznikla hudba, která při něm hraje živě za jedním z igelitů, a tím jej posouvá na úplně jiný level.
V představení občas zaniká jediná dámská figura Petra Volánková, což je podle mého záměr, protože na tomto sexistickém ostrůvku uprostřed hyperkorektní doby hrají muži prim. Jak sama Volánková říká, „jsem v tomhle představení, jen abych dokázala, že i ženy můžou být herečky“. Osobně si myslím, že sexismus KKRD Boys netřeba brát příliš vážně a dramaticky. Považuji jej za extrémní nadsázku všech stereotypů, které existují. A že jsou hoši do jisté míry sebeironičtí, dokazuje třeba text Proč světu vládnou koc – tedy ženy. A také to, že se ženská část publika svíjela v křečích.
Nicméně po zhlédnutí představení se mi zdá trochu nadsazené, že má otestovat, co divadlo i divák ještě unesou – a nemusí to být nutně výtka. Buď to znamená, že divadlo toho pod zručným vedením unese mnohem víc, než si myslíme, a je to tedy prostor vhodný pro ještě odvážnější experimenty. Anebo že má hranice zhůvěřilosti oproti slušným lidem značně posunuté.
Na celé inscenaci mě fascinují dva fenomény. Jednak Čokovoko, Mucha i KKRD Boys jsou z Brna. Náhoda? Nemyslím si. A jednak v dnešní postmoderní době je možné, aby se facebookový bizár stal dramatickým kusem. Neděsí mě to, naopak. Ukazuje to spíše na pozitiva dnešní doby. Samozřejmě, že na internetu se rojí spousta katastrof s pokleslou uměleckou hodnotou, ale na druhou stranu, tyto, jak sama režisérka podotýká, slovně vyšperkované texty mají šanci se dostat až na prkna etablovaného divadla. No není to krásná éra?
Na snímky z divadelní hry Pravidla bincárny se podívejte ve fotogalerii:
