K Hitlerovi do koupelny: Druhá světová válka na kolorovaných fotografiích
Letos prvního září si celý svět připomínal již 80. výročí vypuknutí druhé světové války, největšího a nejvražednějšího konfliktu v dějinách lidstva. Zdálo by se, že už o něm bylo napsáno a řečeno vše, nicméně stále se objevují nové skutečnosti a také nové snímky.
Brněnské nakladatelství Extra Publishing toto významné jubileum připomíná jedinečným knižním titulem DRUHÁ SVĚTOVÁ V BARVĚ. Jeho autory jsou šéfredaktor magazínu II. světováJiří Suchánek, vedoucí vojenskohistorických časopisů téhož nakladatelství Alexandr Brummer a Katarína Brummerová, jejímž koníčkem je fotografování a která se dlouhodobě věnuje kolorování historických snímků. Na 256 velkoformátových stránkách kniha přináší 120 kolorovaných a chronologicky řazených fotografií, jež nás zavedou na hlavní bojiště i do tak intimních míst, jaká představovala třeba Hitlerova osobní koupelna v Mnichově. Kvalitní záběry doprovází fundovaný text.
I Spojenci měli své válečné zločince
Na čtenáře, kteří se historií druhé světové války nezabývají zase až tak zevrubně a jejich sympatie jsou, dejme tomu, poněkud jednostranné, patrně zapůsobí jako ledová sprcha informace, že nejen mocnosti Osy, ale i Spojenci měli své válečné zločince a nebyli to zdaleka pouze, jak je dnes populární zdůrazňovat, sovětští občané. Obzvláště paradoxní pak je, že válečným zločincem mohl být zároveň národní hrdina.
K takovým se řadil americký námořní kapitán Dudley Morton, jenž se sice do análů zapsal ve funkci velitele ponorky Wahoo jako jeden z nejúspěšnějších ponorkářů U.S. Navy za druhé světové války, ale svou reputaci pošpinil palbou na trosečníky, již zaplatilo životem nejen 87 Japonců, ale také 195 Indů zajatých Japonci v Singapuru. Podobné zločiny se dosud připisovaly především německým ponorkářům. Jak je vidět, když dva dělají totéž, není to totéž.
Pro potřeby propagandy
Při prohlížení této výpravné publikace je třeba mít na paměti důležitou skutečnost. Většina zveřejněných fotografií vznikala pro potřeby válečné propagandy, ať už americké, britské, německé, či sovětské. Jejich autoři si kladli za cíl představovat vlastní válečné úsilí svým spoluobčanům v tom nejpříznivějším světle. To je sice z propagandistického hlediska naprosto přirozené, rozesmátí kamarádi ve zbrani s perfektní výzbrojí a nablýskanými zbraněmi, pyšnící se jakýmsi nimbem neporazitelnosti, však zastírají pravou tvář konfliktu: nekonečné utrpení v bitevní vřavě, těžce raněné umírající leckdy v zemi nikoho dlouhé hodiny, hrůzy vyhlazovacích koncentračních táborů, strádání civilistů v sutinách vybombardovaných měst… To bychom nikdy neměli ztrácet ze zřetele.
Autorská trojice i nakladatelství připomněly neblahé výročí zdařilou a čtenářsky vděčnou formou.
