Hudební génius Beck přijede na Metronome. I po 30 letech na scéně je stále krok před ostatními
Držitel sedmi cen Grammy, mistr popartové koláže hudebních stylů, jedinečný hitmaker a hudební génius Beck bude hvězdou červnového Metronome Prague 2020. Neopakovatelně velká osobnost a jedinečný hitmaker sice svojí tvorbou s oblibou překračuje žánrové hranice, se svými koncerty však málokdy zamíří mimo USA. Jedná se tedy o opravdu výjimečnou událost. Beck přijede se svojí novou letošní deskou Hyperspace, na jejíž produkci se s Beckem podílel i známý Pharrell Williams.
Devětačtyřicetiletý americký hudebník Beck oplývá podobným talentem, jakého se dostalo například Davidu Bowiemu. Dokáže se zhostit jakéhokoli hudebního žánru – ať už je to hip hop, folk, funk, electropop, nebo cokoliv mezi tím – a přijít s něčím mimořádným. Znovu to potvrzuje na svém čtrnáctém albu Hyperspace, které napsal, nahrál a produkoval společně s kolegou Pharrellem Williamsem.
Oba muzikanty pojí dlouholeté přátelství a o možné spolupráci se prý bavili od konce 90. let. Došlo k ní ovšem až dvacet let poté, a to zejména zásluhou Williamse, jenž Becka nedávno oslovil k hostování ve skladbě svého vedlejšího projektu, skupiny N.E.R.D. Následně začali psát společné písně, a i když prý zpočátku uvažovali pouze o singlu nebo EP, sami byli překvapeni, jak jim práce šla od ruky. Výsledkem je jedenáctiskladbové album, na němž Beck s Williamsem společně nahráli i všechny nástroje.
„Pharrell je mistr minimalismu, zatímco já spíš maximalista. A tak jsem se snažil, abych dělal věci co nejjednodušší,“ prozradil o spolupráci Beck. A nové písně vesměs znějí skutečně velmi prostě, současně v nich však nic nechybí. Většinou jde o táhlé folkové balady, jakými Beck naplnil svá dvě slavná alba Sea Change (2002) a Morning Phase (2015). Williams je však dokázal zabalit do moderního, ale velmi úsporného zvuku, v němž fúzuje trap se space rockem či r’n’b.
A Beckovo pole působnosti tak rozšiřuje i do těch nemnoha žánrů, které si tento chameleón doposud neosahal. Přestože deska neobsahuje vlastně žádný opravdu velký hit, který by z ní vyčuhoval, má skvělou, konzistentní atmosféru. Čímž je protikladem Beckova předchozího, dva roky starého alba Colors, které naopak obsahovalo dvě nebo tři skvělé písničky, ale zbytek byl vlastně trochu obyčejným indie popem, jakého se dnes všude válejí mraky.
Albem Hyperspace se mihne i Chris Martin z Coldplay, jenž se nezdráhal pro kolegu nazpívat doprovodné vokály do skladby Stratosphere. Podobně je na tom zpěvačka Sky Ferreira v písni Die Waiting. To jenom dokazuje mimořádnost pozice, jakou Beck mezi svými kolegy má. Je to pozice hudebního génia v pravém slova smyslu, který i po třiceti letech na scéně dokáže překvapovat, ale současně zůstat sebou samým a být krok před ostatními. Uvidíme na Metronome Festivalu.
