Co by se stalo, kdyby vzdělávací metodu Montessori vymyslel muž?
Francouzská režisérka Léa Todorov natočila životopisné historické drama o jedné z ikon moderního vzdělávání Marii Montessori. Cokoliv s nálepkou „Montessori“ dnes vydělává peníze – kromě feministického filmu o jeho autorce, který prošuměl. V nové epizodě podcastu Poprask si Hana Trojánková Biriczová klade otázku, co by se se známou metodou dělo, kdyby byla Italka Maria Montessori muž.
Maria Montessori zahájila výzkum duševně postižených dětí potom, co jako první žena v roce 1896 vystudovala v Římě lékařství. Následně vymyslela systém vzdělávání, který později začala šířit i do běžných italských škol. V roce 1922 se dokonce stala italskou vrchní školní inspektorkou. Je také autorkou mnoha knih o vzdělávání, ve kterých svoji pro mnohé stále nekonvenční metodu popisuje. Zmiňme například Absorbující mysl nebo Objevování dítěte. Zažila si zřejmě všechno ponížení, co si sufražetka okolo roku 1900 zažít mohla. A paradoxně se „vzdala“ vlastního dítěte, aby mohla vzdělávat jiné. Film Léy Tudorov přináší k tomuto zažitému příběhu jinou perspektivu.
Montessori do každé rodiny
Pokud máte malé dítě a patříte do střední třídy, nemůžete se s pomůckami označenými za „Montessori“ nepotkat. Jejich výrobci totiž slibují, že přirozeně rozvinou schopnosti vašeho miminka. Spát by měla na nízké dřevěné domečkové postýlce, aby nebyla uvězněná za mřížemi postýlky a co nejdříve se začala pohybovat. Z pokojíčku zase lehce vytvoříte batolecí tělocvičnu pomocí dřevěného Piklerové trojúhelníku.
Následují speciálně upravené nástroje denní potřeby pro děti – krájítka, konvičky na zalévání, malinké smetáčky a lopatky a samozřejmě „učící věže“, díky kterým vám potomci mohou pomáhat například vařit. A rodiče na celém světě na Montessori-style webech utrácejí výplaty. Hračkářský průmysl tak nabízí nové produkty i těm, kteří z environmentálních, zdravotních nebo estetických důvodů odmítají kupovat plastové panenky. Vedle skvělé marketingové strategie částečně zneužívající její jméno je to i určité posvěcení teorií Marii Montessori. Imitace je přece nakonec nejvyšší forma lichotky.
Moc drahá svoboda
Důmyslný systém pomůcek, které děti používají samy a učitelstvo je ve třídě hlavně v roli „průvodce“, je na Montessori systému jedinečný, ale zároveň ho dělá těžko dostupným pro klasické veřejné školství i kvůli vysokým pořizovacím nákladům. Dalším důvodem, proč ho nepoužívají všechny školy, jak si jeho autorka přála, je, že rodiče i učitelé se bojí „svobody“, kterou dětem v jejich vzdělávání dává. Bylo by to tak i v případě, že by Montessori metodu vymyslel muž?
Snímek Maria Montessori bohužel prošuměl českou distribuční sítí a z multiplexů se přesunul do menších kin, ale ani tam diváctvo ani recenzenty nezaujal. Důvodem může být pro masy neatraktivní témata vzdělávání v kombinaci s ženskou emancipací. Film má mnoho nedokonalostí jako předvídavost a šablonovitost, ale programu ČT 1 by v hlavním vysílacím čase slušel. Proč, se dozvíte v nové epizodě popkulturního podcastu Poprask s Hanou Trojánkovou Biriczovou a Šimonem Holým.
