Padevět: Celé 20. století jsme žili ve lži, stala se normou, tragické osudy dokazují, čeho všeho jsme schopni
„Kdybychom byli všichni hrdinové, nebo kolaboranti, tak buďto všichni padneme během odboje, nebo nás všechny pověsí poté, co se to vyřeší,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět s tím, že mlčení a přihlížení je nejlepší strategií pro přežití. Byla ale doba, kdy ani tiché nicnedělání nebylo zárukou bezpečí. „V období od roku 1948 do roku 1953 vykonával komunistický režim naprostý teror vůči svým obyvatelům. Bylo úplně jedno, jestli jste mlčící většina, nebo jestli jste dokonce komunista, a mohlo vás to smést,“ popisuje nemilosrdnou likvidaci nepohodlných, kterou řídili sovětští poradci. Těm se přitom dařilo zbavovat nejen jednotlivců, ale i celých společenských tříd.
„Každý by asi chtěl být radši Kubišem než Čurdou, ale to se vždycky pozná až v tu chvílí,“ myslí si Jiří Padevět. Stovky příběhů navíc dokazují, že ani počínání těch nejodvážnějších a nejproradnějších nebylo jenom černobílé a že sejít v rozhodující okamžik na scestí může být snazší, než se pak s odstupem času zdá. I proto považuje spisovatel a nakladatel za důležité osudy obyčejných lidí připomínat, a to nejen ve svých knihách a krátkých videí, která nově natáčí pro internetovou televizi Mall.tv, ale i ve školní výuce.
„Každý vůdce potřebuje následovníky. Kdyby nebylo nás ochotných, tak Mussolini by vydával v Itálii dál socialistické noviny. Hitler by žvanil v nějaké mnichovské pivnici o Tisícileté říši a měl by tam 20 svých soudruhů, kteří by s ním pili pivo. A Stalin by dál v Gruzii vykrádal banky a nic zlého by se nestalo. Lidé by si měli vždycky dobře rozmyslet, a to se týká naší současnosti, komu dávají svůj hlas, koho následují, a ve jménu, koho jsou třeba později ochotni vraždit, nebo někoho mučit,“ má jasno.
Takových zlomových momentů bylo minulé století pro obyvatele českých zemí plné. Žít v „normálním státě“ jim bylo dopřáno pouze od roku 1918 do roku 1938 a pak až po roce 1989. „Jinak všechny režimy nutily své občany, když ne k naprosté poslušnosti, tak k tomu, aby říkali v práci jiné věci, doma jiné věci, aby dětem říkali: ‚Tohle neříkej ve škole!‘,“ odkazuje na tehdejší každodenní realitu, jejíž následky jsou stále patrné. „To není normální společnost, protože je založená na společenské smlouvě, která stojí na lži. A český národ žil v té lži téměř celé 20. století, takže lež se stala normou. A v některých společenských strukturách je normou dodnes,“ dodává a věří, že nás v demokratické společnosti uprostřed střední Evropy nečeká žádná další temná doba, pod jejíž tíhou se lidem ohýbaly a lámaly páteře. I když na 100 % jistí si být nikdy nemůžeme.
Kdo je podle Jiřího Padevěta jedním z největších frajerů českých moderních dějin, měla by být komunistická minulost stopkou pro vstup do vysokých politických funkcí, jaké konkrétní změny ve výuce dějepisu navrhuje coby poradce ministra školství a proč si o lidech, kteří se označují za vlastence, myslí, že jsou „debilové“, se dozvíte v Prostoru X. A pokud vás zajímá jeho nový seriál Temná doba, sledujte ho zde.
