Novák: Za dobu covidu by se měl někdo omluvit, jednání vlády s kulturou je tristní, možná hrajeme poslední rok
Při pohledu na dárcovské platformy během pandemie byl důvod se o kulturu bát, crowdfundingových sbírek na podporu umělců byly plné. S rozvolněním jeviště i pódia znovu ožila a vše je jako dřív. Zdánlivě! Kam se život nevrátil, jsou hlediště. „Loni si třeba lidi kupovali vstupenky v den konání akce. Letos v lednu, únoru a březnu už nefungovalo ani to,“ přiznává principál Rosťa Novák s tím, že k nízké návštěvnosti se přidaly vysoké ceny energií, materiálu i člověkohodin, protože spousta profesionálů z oboru odešla, a provoz divadla se stal ekonomicky neudržitelný. „Kdyby to takhle mělo pokračovat, může to být naše poslední sezóna,“ říká s tím, že kultura se ocitla ve zlomovém bodě, a to, že granty byly rozděleny až v dubnu, její restart neusnadnilo.
„Uvědomuju si, že máme nějaké postavení a možnost mluvit o tom, co se teď děje ve vztahu k tanečnímu a pohybovému divadlu a jakým způsobem probíhá komunikace s ministerstvem kultury. Je fakt tristní a je to něco, co může ovlivnit budoucnost tohohle žánru na x let dopředu. Přitom je to segment, který nejčastěji vyjíždí do zahraničí, dělá největší reklamu české současné kultuře, dělá mezinárodní projekty s velkými jmény, a zároveň se mu osekávají peníze. A je ještě o to horší, že my nemáme žádnou druhou kariéru, ve čtyřiceti prostě tanečníci a akrobati skončí a nikdo se o nás nestará,“ považuje principál Rosťa Novák za důležité upozornit na to, co se odehrává nejen „za oponou“ Cirku La Putyka. Podle něj by o neblahé kulturní realitě měli mluvit známé osobnosti napříč žánry, protože kultura má moc rozšiřovat obzory, sbližovat a povzbuzovat, když je zle, ale potřebuje k tomu adekvátní zázemí. A toho se jí aktuálně nedostává.
Na náladě Novákovi nepřidává ani nová kampaň hnutí Ano proklamující, že za vlády expremiéra Babiše bylo líp. „Mně je smutno, že nikdo nevezme zodpovědnost za to, co se během těch dvou let dělo. Když se podívám na ta čísla, o kterých se nemluví, teď si myslím, že to je 40 000 úmrtí, to je šílené přece! A už se to vůbec neřeší. Střídání ministrů zdravotnictví… Tohle zhmotňuje na jevišti jedna osoba, to je absurdita toho, kdy se našeho herce někdo zeptá: ‚A vy jste kdo?‘ On odpoví jenom: ‚Ano‘,“ přibližuje scénu, kterou, navzdory tomu, že neumí dělat politické divadlo, zakomponoval do nové verze inscenace Cesty.
Představení mělo být původně uvedeno v pražském O2 universu už v roce 2020 k desátému výročí souboru. Premiérově bylo nakonec odehráno pro 500 diváků loni v šapitó Azyl78, víckrát by to byla „ekonomická sebevražda.“ Dalších repríz se Cesty dočkaly až letos v dubnu a květnu. „Každý ten večer, a i díky covidu mnohem víc, si uvědomuju, jak vzácné to jsou okamžiky, když se to potká. Když se potkají ty lidi, když se to potká s divákem,“ připouští dojatě principál, pro kterého jsou nejen největším a nejnáročnějším projektem v historii Cirku La Putyka, ale taky srdcovým.
Co říká na argument, že kultura si na sebe musí vydělat sama? Z jakých peněz je Cirk La Putika financován? Čím si obhajuje účinkování v reklamách a komerčních seriálech? Kde se profesně uplatňují vysloužilí tanečníci a akrobaté? A proč nechtěl medializovat pomoc cirkusové akademii v Kyjevě? Odpovědi principála Cirku La Putyka Rosti Nováka si poslechněte v dalším z rozhovorů Prostoru X.
