Petr Pavel: O mé minulosti se lže, chtějí mě poškodit. Vládě teď chybí odvaha, měla by lidem říct nepříjemnou pravdu
Jsme podezíraví, upínáme se na jednotlivosti, místo abychom nahlíželi problémy komplexně, a ani 33 let po revoluci nejsme vyrovnaní s minulostí, myslí si Petr Pavel. Výsledkem je, že rezignaci ministra školství považujeme za poloviční přiznání viny. Přitom v zemích, kde si politici zakládají na své reputaci, je standardem řešit jakékoli podezření odchodem z funkce, byť dočasným. Když se to hodí, taháme ze skříně kostlivce, kterým je pro generála v záloze členství v KSČ, aniž bychom zohledňovali, že ho opakovaně označil za chybu, odčinil mnohaletou službou vlasti a je zřejmě nejprověřovanějším člověkem v zemi. A v manželství pro všechny podle něj iracionálně slovíčkaříme, jak svazek stejnopohlavního páru nazvat, přitom bychom se měli zabývat zajištěním rovných práv všem.
„Michael Kocáb lže, protože já jsem nikdy členem vojenské kontrarozvědky nebyl, ani jsem s ní neměl nic společného,“ říká Petr Pavel. Zkreslená fakta o něm šíří také historik Petr Blažek, který dává rovnítko mezi zpravodajskou správu generálního štábu a tajnou službu. „Když si představíte zpravodajskou správu generálního štábu jako spektrum různých činností, tak v tom spektru 90 % byly činnosti spojené s průzkumem. Průzkum, jako jsou výsadkáři, pěší, elektronický průzkum a všechny další druhy. Až ta poslední malinká výseč byla tajná služba, tedy ti lidé, kteří pracují pod krytím. Celá zpravodajská správa získává informace důležité pro obranu státu, takže říct, že jako výsadkář jsem byl členem tajné služby, je zkreslením, a zřejmě v tomto případě asi vědomým, protože takovou informaci si mohl dohledat kdekoliv v dostupných materiálech,“ upřesňuje své působení v armádě před rokem 1989.
Roli prezidenta vnímá, navzdory tomu, že nedisponuje zásadními exekutivními pravomocemi, jako aktivní. Jeho úřad by měla zastávat osobnost, která nepodléhá závislosti na svém okolí, ani tomu, co chtějí občané slyšet. „Měl by lidem říkat problémy, tak jak jsou, ale zároveň směřovat všechno k řešení, protože není nic horšího, než když čelíme nějaké složité situaci a v té složité situaci se začneme handrkovat o podružné věci. V takovém případě je tady v našem systému asi jedině prezident, kdo může sehrát roli moderátora, který bude na jedné straně klidnit vášně a na druhé straně dávat veřejnosti informace, které ji trochu zklidní, které ji dají naději na to, že máme schopnost tu situaci vyřešit,“ je přesvědčen Pavel, podle kterého teď v komunikaci selhává nejen Miloš Zeman, ale i vláda.
„Zatím jsem nikde neviděl žádný ucelený návod, jak z té krize ven. Nástroje k tomu objektivně existují, akorát asi není dostatečná odvaha. Ono se to špatně říká. Pravicová vláda, která se chce zabývat snižováním schodku státního rozpočtu, tak samozřejmě se jí teď těžko přijde s tím, že schodek ještě navýší, protože to, co nás čeká, nejspíš povede k jeho navýšení,“ chápe nepříjemnou pozici, do které se dostal kabinet Petra Fialy. Na druhou stranu spolknout hořkou pilulku, férově přiznat, že bude potřeba omezit osobní potřebu a aspoň orientačně definovat na jak dlouho, případně s jakou pomocí státu počítat, považuje za mnohem konstruktivnější přístup.
Co vypovídá o české politice aktuální kauza kolem hnutí STAN? Měl by jeho předseda Vít Rakušan být dalším, kdo složí funkci? Není spojení s kritizovanou vládou kontraproduktivní? Co si myslí o Miloši Zemanovi? Jak hodnotí svoje šance uspět v prvním kole prezidentské volby? A kolik už získal pro svou kandidaturu podpisů? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X Petr Pavel, generál v záloze, bývalý předseda vojenského výboru NATO a bývalý náčelník generálního štábu a taky kandidát na prezidenta.
