Komunismus? Zvěrstvo, zločin. Za Hospodu nám nadávali, konec herectví byl úleva, říká Jan Kanyza
Je to ošklivé číslo a nechci si ho připouštět, říká Jan Kanyza o svých 75. narozeninách. Slavit podle něj není co, leda méně pohyblivé klouby a více prášků od lékaře. Jinak se cítí jako blbec a není mu příjemné, že u štamgastského stolu, k němuž usedal s hereckými kolegy v dnes už legendárním seriálu Hospoda, zůstal sám. Zažil ale i pocit úlevy. Dostavil se ve chvíli, kdy skoncoval s herectvím. „Je to kacířská myšlenka, až se za ni trochu hanbím, ale ulevilo se mi. Ne tím, že jsem to opustil, ale že jsem učinil to rozhodnutí. A že jsem ho zrealizoval,“ přiznává. Po letech „lítání“ z placu k malířskému stojanu a naopak usedl na jednu židli. Aspoň zdánlivě. Sicflajš totiž nikdy neměl.
Přijímací zkoušky na DAMU udělal Jan Kanyza na první pokus, což tehdy vyřešilo jeho dilema, jestli svůj profesní život zasvětit herectví, nebo výtvarnému umění. K oběma „kumštům“ měl blízko odmala. „Chodil jsem do lidušky, tehdy lidové školy umění, do hudební přípravy. Tam jsem hrál na piano, pak na saxofon a na klarinet. Pak jsem chodil do té výtvarné části a mezitím na střední škole jsme měli studentský kabaret, k nelibosti profesorů a k libosti spolužáků,“ vzpomíná na své herecké začátky. K nim neodmyslitelně patřila i výjimečná sestava, kterou v 60. letech spojilo ochotnické divadlo. „To byl Petr Novotný, Hanka Maciuchová, Pavel Dostál, který to dotáhl až na ministra, Richard Pogoda. To byly takové příjemné chvíle, a my jsme si mysleli, že nám patří svět,“ popisuje.
Vystřízlivění z opojného pocitu vlastní výjimečnosti přišlo velmi záhy. Při střetu s realitou i rokem 1968, který byl zásadním zlomem pro celou generaci. „Najednou se začaly pootevírat dveře a začalo se větrat. To jsme samozřejmě zbystřili a říkali jsme si: ‚Tak to je fajn, teď se ty dveře do světa, ty dveře možností otevřou dokořán.‘ A oni se jenom pootevřely a přibouchly nám je před čumákem. A to, co se dělo potom, tak to už bylo zvěrstvo, to byl zločin. A když na to člověk kouká, tak si říkám: ‚Jak je možné, že jsme to vůbec jako národ zvládali 40 let? Ale nechci se pouštět do politologických, ani historických debat,“ má jasno.
O co temnější byla doba, o to víc v ní vynikaly inspirativní osobnosti. „Měl jsem obrovské štěstí na lidi, které jsem potkal, to byla plejáda. Já nevím, přeskakoval bych od výtvarníků přes herce, režiséry, spisovatele, básníky, ale setkání s Jarmilem Jirešem, Evaldem Schormem, Janem Kačerem, Dušanem Kleinem... Nebo kolegové, když nás jako profesoři učili Miloš Nedbal, Karel Heger, Radovan Lukavský, Vlasta Fabiánová, tak to se nedá nepochytit od nich něco. A později, když se setkáte s Bohumilem Hrabalem nebo s Rafaelem Kubelíkem, když jsme pili víno a on vyprávěl o muzice. To byly úžasné debaty,“ usmívá se s tím, že právě výjimečná setkání z něj udělala bohatého člověka. Touhu hnát se za kariérou v něm ale neprobouzela.
„Nikdy jsem neměl takové ambice, abych si šel tvrdě za svým bez ohledu na situaci, na okolí nebo na lidi. Na druhou stranu po hříchu musím přiznat, že tím pádem jsem ani nepěstoval to řemeslo, ten talent. Spoléhal jsem se trošičku na to, že to nějak jde, že to funguje. Nechci, aby to vyznělo jako přílišná sebekritika, anebo pocit falešné skromnosti, protože říkám, že skromnost je volovina. Je to pouze volba prostředků, podle mého je důležitá soudnost,“ hodnotí zpětně svůj přístup k herectví a netají se tím, že netrpělivost je jeho celoživotní nectností, takže nerad zkoušel. Nakolik to ovlivnilo kvalitu ztvárnění jeho rolí, nechť soudí jiní.
Z jakého důvodu nechce mluvit o politice? Proč dává nerad rozhovory? Překvapilo ho, že je ze seriálu Hospoda v posledních letech fenomén, a jak vzpomíná na jeho natáčení? Proč se nedokáže vymalovat ze smutku a deprese? Jak se jeho obrazy prodávají? Nebo kvůli čemu mu kunsthistorik řekl, že je blázen? Na tyto a další otázky odpovídal malíř Jan Kanyza.
Prostor X přináší rozhovory, které jinde nenajdete. Budeme proto moc rádi, když se pořadu dostane nejen Vaší pozornosti, ale i podpory. Hlasovat pro nás můžete v anketě Křišťálová Lupa, v kategorie Online video zde. Děkujeme!
