Šíp: Mysleli jsme, že tu komunisti budou doživotně, nemohli jsme být hrdinové. Nohavica, Gott a ilumináti
Kdo chtěl dělat před rokem 1989 zábavný pořad, nemohl být za hrdinu. Každý z bavičů věděl, kde jsou mantinely humoru, vtipy na konto režimu filtroval autocenzurou, a když si občas troufl překročit vlastní hranice, stejně narazil na ty systémové. Nic se nevysílalo živě, a tak ze střižny nevyšel žádný pokus komunisty znevážit. „Že by si nechali vyrvat moc, jsem si neuměl představit. A třeba s Jardou jsme byli parťáci, mockrát jsme o tom mluvili a říkali si: ‚To je doživotně, drží to pevně.‘ No a najednou se ukázalo, že to pevně nedrží, ale v to nikdo nedoufal,“ vzpomíná Karel Šíp na časy, kdy s Jaroslavem Uhlířem neplánovaně vytvořili komickou dvojici a z výběrového řízení postoupili až do tzv. velkého Silvestra s Vladimírem Menšíkem.
K tvůrcům televizní zábavy patří Karel Šíp bezmála půlstoletí. Zatímco před revolucí na adresu politiků vtipkovat nemohl, dnes si je do svého pořadu zvát nechce. Ze začátku takové tendence měl, ale brzy se jich vzdal. Svou Všechnopárty staví na improvizaci, sám do poslední chvíle neví, na co se bude ptát, což je pro mnohé veřejné funkcionáře nemyslitelné. „Věřte mi to, nebo ne, půl minuty před začátkem jsem v portálu připravený, diváci tam sedí a já opravdu nevím, jakým způsobem se prokoušeme do konce. Nevím, jenom doufám, že to bude přijatelný,“ přibližuje průběh natáčení, na které si nepřipravuje žádný papír s poznámkami, protože by je bez brýlí stejně nepřečetl, a navíc by s hostem ztratil oční kontakt. S úspěchem tak funguje osmnáctým rokem a zpětně pozitivně hodnotí účast pouze jediného zákonodárce – Jaroslava Kubery.
Politiku nenechává moderátor, scenárista, textař a příležitostný spisovatel zasahovat ani do svého soukromí. Není pro něj důvodem, aby zanevřel na své letité přátelství s Jiřinou Bohdalovou, nebo přestal poslouchat Jaromíra Nohavicu. „Nejsem kádrovák, ať si dělá, co chce, to je jeho rozhodnutí. Myslím si, že jeho trošičku dráždí a baví ho, když udělá něco kontroverzního. A teďka sleduje ty reakce, protože on je natolik silná osobnost, natolik umí to svoje řemeslo, nebo to umění, které dělá na takové úrovni, že on šťouchá takhle klackem do lidí a pak se baví tím, jak píšou, že Nohavica tohleto, co to zase napsal a někde Putin... Mně je to úplně jedno a maximálně, když na to někde narazím nechtěně, tak se tím trošku bavím stejně jako ten Jarek,“ přičítá písničkářovo jednání recesi.
Pochopení měl i pro zálibu Karla Gotta v konspiračních teorií. Respektoval jeho přesvědčení, že svět je v područí iluminátů, řízen vyšší mocí, která má na svědomí mimo jiné vzestup Adolfa Hitlera, a neměl potřebu jeho světonázor zlehčovat. Naopak mu rád naslouchal. „Jak on to dokázal podat: ‚Karlos, přece to musíš vidět, to není náhoda tohle?!‘ Tak sedíte, pijete voňavý čaj, který vám uvařil Karel Gott, a on vám začal vyprávět tyhlety věci. Pro mě to byl zážitek,“ popisuje chvíle strávené na Bertramce, kde byl coby Gottův textař častým hostem. Napsal pro něj hity jako Čau lásko, Když muž se ženou snídá, Žít nebo Kakaová. Právě k poslední jmenované písní se vrací ve své nové knize Krotitel splašených myšlenek, plné vtipných monologů, dialogů, historek ze zákulisí, životních mouder i vzpomínek na kolegy. „My jsme tenkrát byli přesvědčení, že to je druhá Lady Carneval. Prostě taková jako karibská muzika od Svobody, Karel to zpíval výborně, text byl profesionální, a tak jsme z toho měli všichni radost, ale neujalo se to. Mám pro to svoje vysvětlení, a to je skrytý český rasismus,“ říká s tím, že pro fanynky bylo nepředstavitelné, že by se jejich idol objímal v chýši s dívkou snědé pleti. Pravdou je, že Gott měl tehdy románek s mulatkou Manuelou, což se Šíp paradoxně dozvěděl, až poté, co text napsal.
Jakým způsobem přemýšlí o humoru? Proč už nepíše texty písní? Čeho v životě opakovaně litoval? Kolik pohlaví podle něj existuje? Nebo co ho ve Všechnopárty diváci nikdy neuslyší říkat? Na tyto a další otázky odpovídal moderátor, scenárista, textař a taky příležitostný spisovatel Karel Šíp.
