Jsem jediný, kdo nefetuje, říká herec Jan Kolařík o seriálu Dobré ráno, Brno! Nevěřil, že ho ČT odvysílá
Režisér Jan Hřebejk ho kdysi představoval slovy: „To je Honza Kolařík, on je sice z Brna, ale je to výborný herec.“ Faktem je, že měl období, kdy hrál ve čtrnácti představeních a v hlavě nosil devět a půl hodiny textu. „Můj normální rytmus byl, že jsem se ráno probudil, zopakoval jsem si text, zopakoval jsem si ho po obědě a pak před představením. A po něm jsem si začal opakovat na další den. Ideální bylo, když jsme hráli jednu inscenaci, kde umřu asi čtvrt hodiny před koncem, a jak jsem tam ležel, už jsem si brblal na druhý den,“ vzpomíná Kolařík, který si předsevzal, že svůj repertoár bude rozšiřovat jen o dvě hry ročně. Nemůže si totiž stěžovat ani na nedostatek filmových a televizních rolí. Aktuálně exceluje v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno!
Herec Jan Kolařík je v divadle Husa na provázku uvázaný už pětatřicet let. Na legendární brněnské scéně tak zažil jeden z jejích nejvýraznějších počinů, kterým byla na Cenu Alfréda Radoka čtrnáctkrát nominovaná tetralogie Sto roků kobry. Právě účinkování v dramatizaci Dostovejského románů do něj před lety otisklo zvláštní černou kroniku, která ho předurčila k dalším výrazným postavám. Nepřehlédnutelný je i v osmidílné novince České televize s názvem Dobré ráno, Brno! Coby provinční televizní režisér Mirek Kurš ale ukazuje divákům i svou komediální stránku, kterou nezapře ani během rozhovoru. „Ptal jsem se Honzy Prušinovského, co to je za člověka. A on říkal: ‚Hele, to je takovej ty, víš. Takovej charismatickej padesátník. Už toho má hodně za sebou, je línej, chlastá a furt někde souloží, takovej ty.‘ Tak jsem říkal, že to není vůbec pravda. Jediná pravda je, že mně je přes padesát, ale to je všechno,“ ohrazuje se Kolařík a očekává, že nezůstane jen u jeho předstírané výtky.
„Když mi Honza poslal scénář a já jsem si ho přečetl, tak jsem reagoval, že to je trezorová věc, že to možná natočíme, ale Česká televize to nikdy neodvysílá. To prostě nepůjde do vysílání,“ naráží na skutečnost, že seriál je plný vulgarit a nekorektního humoru, které unese jen studio Brno a které kromě pobavení vyvolají u nemalé části koncesionářů pohoršení. „Kdo nemá smysl pro nadhled, bude křičet okamžitě zprivatizovat,“ připouští bouřlivé divácké reakce. To mu nicméně nebrání, aby emoce ještě více rozvířil a v duchu seriálové nadsázky pobaveně dodal, že ve veřejném prostoru je Dobré ráno, Brno! sice fikce, ale co, když je to hraný dokument?
Ustrnout nechce ani na jevišti. „Chci si každého představení vážit a mít z něj radost, nechodit tam jako do práce, nebo do fabriky. Nemyslím to zle vůči jiným povoláním, je pro mě důležité nelajdat to a dělat to pořád naplno,“ má jasno s tím, že kompenzovat si své pracovní nasazení nijak nepotřebuje. Odměnou mu je, když představení dobře dopadne. „To poznám vždycky podle toho, když je po premiéře, jakousi vřelost v tom potlesku. Jak Husa na provázku, tak U stolu jsou malé scény, takže tam hrajete metr od člověka a vidíte, co se mu zračí v očích, co si myslí, jak to prožívá. A když cítím, že to fakt je prostě ono, tak pak přijdu do šatny a normálně se tím dojmu,“ přiznává s tím, že nabídek opustit moravskou metropoli měl a má celou řadu, ale zázemí má v Brně. A taky pár oblíbených hospod, kam rád zajde. Je totiž velký milovník piva a tabáku, ale na dvě chodí jenom ve volném čase. Když pracuje, nedá si ani jedno malé.
Proč bloumal po městě a lidi ho měli za blázna? Co o něm říkají jeho tři děti? Jakým znamením pro něj byla smrt maminky? Nebo kam chodí na pivo a proč v hospodách nejí? Na tyto a další otázky odpovídal herec Jan Kolařík.
