Designéři Vrtiška a Žák: Cena věcí má být edukační, je třeba vědomě snižovat spotřebu
K designu lze přistupovat dvěma způsoby: buď budovat autorský fenomén, nebo reflektovat potřeby klienta. Roman Vrtiška a Vladimír Žák preferují ten druhý. V tvůrčím duu působí už od školy, a tak mají „zkorigovaná ega“ a není jim vlastní vlítnout někam jako uragán, všechno rozmetat a pak zase odlítnout v opojení, že za sebou nechali to nejlepší. Design vnímají jako evoluci, ne revoluci. „Naše profese je taková trošku prostituce v zájmu výrobce a potom v zájmu uživatele,“ říkají s nadsázkou. Za důležité považují nejen to, jak výsledek jejich práce vypadá, ale jestli slouží svému účelu. Díky tomu jsou kromě designérů taky řemeslníci, kteří znají vlastnosti materiálů a umí s nimi pracovat. Jedině tak se podle nich dá vyvarovat kompromisů.
„Ve společnosti je design chápaný jako něco, co je hezké, co se v podstatě zaměňuje až s nějakým dekoratérstvím, jaká barvička vedle jakého polštáře, jaké závěsy a takové věci, ale vlastně se z toho vytrácí funkčnost,“ popisuje Vladimír Žák, polovina designérského dua Vrtiška&Žák, které patří k loňským absolutním vítězům cen Czech Grand Design a jehož oceňované realizace jsou až do 28. ledna 2024 k vidění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Součástí výstavy nazvané Za dobrý design je mimo jiné jejich kolekce umyvadel, katamarán nebo židle. Právě na příkladu židle designéři uvádí, co je pro ně definicí kvalitní práce. „Estetika je jasná, ale funkce taky, musí to být 50 na 50. Když to bude super hezké, ale nebude to fungovat, třeba židle bude tlačit, tak je to špatný design,“ má jasno Žák.
Určující by podle Romana Vrtišky měla být do jisté míry i cena. „Nechci, aby to znělo tak, že design musí být drahý, ale v té ceně může být jakási edukační rovina, aby si člověk uvědomil, že to prostě není o tom se obklopovat pořád dokolečka neuvěřitelným množstvím produktů, ale vědomě se snažit redukovat všechno, co kupujeme,“ myslí si. Za ideální považuje, když se věci dědí, ať už protože jsou nadčasové, nebo spojené s konkrétním příběhem. „Za každým produktem má něco být, má být nějaký člověk a ne, že to někde linka jenom roboticky produkuje, protože potom ztrácí hodnotu,“ dodává s tím, že pojmy jako recyklace a upcyklace se sice skloňují ve všech pádech, ale v konečném důsledku je dohlédne málokdo. K udržitelnosti by primárně mělo směřovat snižování spotřeby, nikoli třídění odpadu.
Jakým způsobem pracují a proč klientům nejsou schopni předložit víc nápadů? Jaké zakázky odmítají? V čem je ovlivnila legenda světového designu Dieter Rams? Nebo co je v současnosti nejvíc limituje? Na tyto a další otázky odpovídali designeři Roman Vrtiška a Vladimír Žák.
