Guasti: Boj dobra a zla má tradici v antikomunismu, populistická rétorika je v Česku mainstream
Stalo se trendem proklamovat, že společnost je rozdělená, ale podle politoložky Petry Guasti je spíš rozdělovaná. Rozdíly jsou v posledních letech využívány k politické soutěži a zisku. Nadto političtí protivníci přestali být pouhými oponenty a stali se ztělesněním hrozeb. „Boj dobra a zla má v ČR tradici v antikomunismu, jen se proměňuje, kdo je čeho zosobněním,“ říká s tím, že populistická rétorika povýšila na nový mainstream a nezodpovězenou otázkou zůstává, jak porazit někoho, kdo jako populista nejen mluví, ale i se tak chová, a ve chvíli, kdy je u moci, usiluje o omezení veřejné kontroly. Jako Andrej Babiš, který není velký fanda senátu, o parlamentu si myslí, že je o klikání, a kompetenci soudů hodnotí v závislosti na rozsudku.
Navzdory všem procesům, ke kterým v posledním roce dochází, je na tom česká demokracie ve srovnání s ostatními zeměmi visegradského prostoru zdaleka nejlépe. „Přesto, že trochu erodovala, tak to není tak silná eroze, jako je to v Polsku nebo Maďarsku, které již není demokracií. Podle politologických indexů je to vlastně kompetitivní autoritářství,“ upozorňuje Petra Guasti z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy, která současně působí v Národním institutu SYRI, kde je vedoucí výzkumné skupiny zaměřující se na polarizaci a populismus.
Že na tom nejsme tak zle jako naši spojenci, přičítá politoložka tomu, že demokracie neexistují izolovaně. „Ve chvíli, kdy kolem nás vidíme státy, kde ta demokracie jakoby eroduje a kde se míra svobody omezuje čím dál tím víc, tak strašně záleží na tom, jestli jsou lidé ochotní jít kvůli tomu do ulic. Je snadnější protestovat proti daňové reformě nebo proti nějaké konkrétní politice vlády, než pro to, že chcete právní řád a respekt institucí. To je hodně abstraktní a vyžaduje to určitou míru pochopení těch demokratů nebo sdílení těch demokratických hodnot. Vždycky říkám studentům takový citát z Masaryka, když vznikla První republika, že už bychom měli tu demokracii a teď potřebujeme demokraty. A tam se to týká dvou skupin: demokratických elit, to znamená nějak fungující politické strany, protože jinak tu zastupitelskou demokracii dělat nemůžeme, a potom občanů, kteří budou ochotní vnímat, že i když jim systém nedává ekonomicky to, co si přejí, tak ho podporují jako systém, ve kterém největší část lidí může spolu nějakým způsobem mírově koexistovat,“ vysvětluje.
Guasti je přesvědčená, že právě takové demokratické mobilizace a vyjadřování podpory právnímu státu jsme u nás svědky vedle snah extrémní pravice i levice, které svobodný systém využívají pouze jako prostředek k vítězství ve volbách. Poté jsou mu jeho brzdy a protiváhy přítěží. „Během pandemie se hodně zmiňovalo, jak efektivní jsou autoritářské systémy. Pak se ukázalo, že jsou efektivní jenom v tom, že lžou ve statistikách,“ má jasno Guasti a varuje, že „cesta vzdání se vlastních svobod, předání veškeré moci jednomu politickému vůdci, kterého nemůže nikdo kontrolovat, který si bude osvojovat, nebo minimálně tvrdit, že je nějakým vtělením lidu, že ten lid reprezentuje, že ví, co chce, tak to může skončit jako ve Výmarské republice, nebo ve Venezuele.“
Jak vypadá maďarské kompetitivní autoritářství v praxi? Jakou roli hrají v demokracii média? Co z parlamentních diskuzí občanům uniká? A je Danuše Nerudová populistka, když tvrdila, že Andrej Babiš je zlo? Na tyto a další otázky odpovídala politoložka Petra Guasti z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy a Národního institutu SYRI.
