Čvančarová: Filmový průmysl považuje diváka za hlupáka, je to až urážlivé. Častý amatérismus mě frustruje
Nejsem typ, který by si mediální zájem užíval, na můj vkus je až příliš velký, přiznává herečka Jitka Čvančarová. Mrzí ji, když se slavnostní zahájení nejprestižnějšího filmového festivalu ve střední a východní Evropě zredukuje na výstupy o tom, co měl kdo na sobě. Přitom právě její příchod na červený koberec v Karlových Varech je každoročně „senzací“, která plní společenské rubriky. Exponované a občas „těžce skousnutelné“ momenty jí kompenzuje vědomí, že svůj hlas může využít k tomu, aby poukázala na věci, které stojí skutečně za pozornost. Dialog by podle ní měly vzbuzovat i filmy, obrazy, knihy, písně nebo divadelní představení, na místo toho ale příjemce mnohdy svou povrchností až uráží.
„Filmový průmysl se divákovi často zbytečně podbízí, považuje ho za hlupáka, a to je neslučitelné s mojí představou, jak tvořit. My filmaři můžeme přinášet úžasná témata, probouzet v lidech jiné přemýšlení, nepodceňovat diváka, brát ho jako parťáka v dialogu, i ve filozofickém dialogu. A mně to podceňování přijde vlastně až urážlivé,“ přiznává herečka Jitka Čvančarová s tím, že ji kromě nevalné kvality frustruje i častý amatérismu, který natáčení provází. „Ve filmu nemusíte hluboce filozofovat, stačí jenom na vysoké úrovni i lehčí téma, které ale má nějaký podtext. Nějak toho povrchnějšího bylo mnoho, ale třeba jsem jenom neměla štěstí,“ říká.
Za dost možná naprosto ojedinělý počin považuje drama Nabarvené ptáče. To i po čtyřech letech od premiéry ve světě silně rezonuje, a diskuze, které po jeho projekci následují, bývají velmi emotivní. „Nevím, jak moc to souvisí s dnešní děsivou realitou, že člověk občas možná potřebuje ten reálný důvod k tomu nebo tu reálnou vidinu přemýšlet jiným způsobem, nebo být vytrháván z jeho myšlenkového módu,“ zamýšlí se nad spojitostí s válkou na Ukrajině. Jeho výjimečnost přičítá i „míře pravdivosti, kterou ten film nese, tam nevidíte explicitně násilí, jako když se podíváte na jakoukoli dnešní kriminálku, tam není žádná krev, ale to, co to probouzí v divákovi, ta pravda, představy a fantazie je asi daleko horší než to na plátně explicitně vidět.“
Schopnost vznášet vážné společenské otázky má podle ní ale i humor. „Česká společnost je schopna přijímat důležitá témata v tom humoru, což je hrozně dobré, protože když někomu budete chtít nějak naservírovat těžké nebo kontroverzní téma učitelským způsobem, tak to nikdo není schopný vzít. Na rozdíl od toho, když je tam ten humor a nadhled,“ je přesvědčená a sama se snaží za vším hledat především to dobré, i když je to občas náročné a člověk padá „na ústa“. „Když vás to úplně nepoloží na lopatky, vždycky tam můžete najít něco pozitivního, hledat cesty, a to vás formuje. Blahobyt neformuje, neposouvá dál,“ dodává.
V jaké podobě se plánuje vrátit k divadlu? Co jí v dětství prudilo a zpětně oceňuje? S kým píše knihu? Nebo co si myslí o kritice seriálu Pozadí událostí? Na tyto a další otázky odpovídala herečka Jitka Čvančarová ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X natočené během 57. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
