Křenková: Lidi se bojí jinakosti a mají problém ji respektovat, nikdy jsme nebyli moderní
Nikdy jsme nebyli moderní, odpovídá Eliška Křenková na otázku, co tematizuje nový film Úsvit, ve kterém si zahrála ústřední postavu těhotné lékařky Heleny. Jak sama říká roli snů, protože dostala prostor i podmínky, aby se jejímu ztvárnění mohla plně věnovat. Do kin snímek vstoupí 5. října a herečka věří, že vyvolá diskuzi, stejně jako se tomu stalo po jeho premiérovém uvedení na karlovarském filmovém festivalu. Intersexualita, pro kterou je v detektivním dramatu používáno dobové označení hermafroditismus, je totiž ve společnosti stále tabu. Záměrem tvůrců proto nebylo „jen“ vyprávět kriminální případ, ale i edukovat. Učit se evidentně máme stále co. Jinakosti se totiž bojíme stejně jako před sto lety.
Je až s podivem, že témata, která se řešila v roce 1937, kdy se děj nového filmu Úsvit odehrává, jsou stále aktuální, zamýšlí se herečka Eliška Křenková. „Někam se posouváme, není to tak, že úplně stojíme na místě, ale mám pocit, že je to příliš pomalé,“ podotýká s tím, že nám dělá problémy respektovat odlišnost. Empatii, která je vlastní hlavní hrdince Heleně, hrát nemusela, jinak ale při natáčení znovu posunula svoje hranice.
„Matěj Chlupáček (režisér – pozn. red.), Maja Hamplová (castigová režisérka – pozn. red.) a Miro Šifra (scenárista – pozn. red.) se shodli na tom, že by chtěli, abych tu roli hrála já. Poslali mi první verzi scénáře, mně se to líbilo a na to konto jsme měli kamerové testy, kde se jenom potvrdilo, že to skutečně budu hrát. Od té chvíle mi to Miro vyloženě začal dopisovat na tělo, ale ne v tom smyslu, že jsem Helena. Je to spíš o tom, že pochopil, jaké jsou moje kvality, kam můžu jít, a challengoval mě v té roli tak, že jsem musela jít přes sebe. Cítil, že na to mám, zatímco já jsem to třeba ještě v tu chvíli ani nevěděla, ale musela jsem do toho nějakým způsobem v té roli jít, aby byla dobrá,“ přibližuje Křenková průběh spolupráce. Netají, že z ní byla nervózní. Je pokaždé. „Vždycky jsem na nervy z nových rolí a vždycky to vnímám jako velkou zodpovědnost, protože tvůrci, kteří mi tu roli svěřili, ve mě věří a já je nechci zklamat, nechci zklamat sama sebe,“ přiznává.
Loni kromě Úsvitu natočila také pokračování fantasy pohádky Princezna zakletá v čase 2, druhou část minisérie Iveta a vystupovala v Letních shakespearovských slavnostech nebo v představení Amerikánka. „Cítila jsem, že začínám být z té práce unavená, že kdybych neodjela, že bych mohla v budoucnu třeba vyhořet. Já tu práci opravdu miluju a nechci, aby se mi tohle stalo, nechci být traumatizovaná, takže jsem prostě cítila, že bude dobrý, když odjedu a budu se chvilku zabývat úplně něčím jiným, a to mi vlastně zafungovalo,“ vysvětluje hlavní důvod, proč se na třiapůl měsíce sbalila a odjela do jihovýchodní Asie. Pragmaticky přiznává, že volba padla na ni, protože je levná. Odjet na půlroku do Japonska, které by ji taky lákalo, by si asi nemohla dovolit. A zpronevěřit se kvůli penězům svému vkusu a brát role jenom pro peníze nechce. „Já si prostě nemůžu pomoct, fakt. Několikrát jsem si říkala: Měla bych to jednodušší, kdybych to měla jinak. Ale já to fakt jinak nedokážu,“ dodává.
Co považuje za základ k tomu, aby mohla dobře dělat svou práci? Jak se jí spolupracuje s českými režiséry? Jak její asijský pobyt ovlivnil vztah k Netflixu? Nebo jakým způsobem přepíná z role do role? Na tyto a další otázky odpovídala herečka Eliška Křenková.
